středa 26. prosince 2007

Krabi a znovu Kuala Lumpur

Cesta z ostrova na pevninu byla zajímavá. Za sedm stovek jsme si koupili kombinovaný lístek - přes noc (21:00 - 5:00) lodí do Surat Thani a navazujici bus do Krabi. Loď příjemně překvapila, neměla postele, ale podlahu pokrytou matracemi, spalo se pohodlně, ani to moc nehoupalo - luxusní volba. Navíc jsme na lodi potkali další Čechy (asi tam fakt máme nějakou tajnou kolonii:)) ... tentokrát celou rodinku s pěti a devítiletou dcerou. Docela jsme koukali, že si troufli vzít děti s sebou, ale nutno podotknout, že měli holky dobře vychované a "vytrenované", brali to fakt s klidem a v pohodě.
Ráno nás v přístavu naložili do taxíků a odvezli 500 metrů někam ke krámku, kde (docela draze) prodávali kafe, čaj a nějaké pečivo ... ale hlavně všechny Thajouny zajímalo, kam máme namířeno dál z Krabi ... když jsme jim řekli že na letiště, tak nám hned nabízeli návazný lístek na minibus za 400 BH. To se nám zdálo předražené (podle LP to mělo být 3-4 km, tedy max. 60 BH taxíkem), tak jsme se jim vysmáli.
Po půl hodince nás převezli dalších 500 metrů někam jinam, kde jsme hodinku čekali na autobus. Až přijel, tak nás do něj naložili a vyjeli jsme ... po cca hodině jízdy nás uprostřed dálnice přeložili do jiného busu ... který nás měl hodit do Krabi. Jenže nikoli na autobusák :( ... zavezli nás 4 km za město, kde uprostřed ničeho postavili "nový termínál pro turisty" - v překladu "past na turisty", kde jsou cestovní kanceláře, které nabízí docela draho odvoz do dalších destinací. Jako vrchol drzosti je, že k tomuto "turistickému terminálu" nevede žádný veřejný autobus - jen předražená taxi. Když jsme se ptali, jak se dostat do centra města, odpověď byla že jen a pouze taxíkem, který nám milerádi zařídí. Na to jsme se jim vybodli a začali šlapat pěšky po cestě (a s námi ta rodinka s dětmi - klobouk dolů!). Po cca 500 metrech jsme chytili místního veletuk-tuka, který nás všechny za 120 BH hodil do města. Krabi jsme moc neprošli, jen hlavní třídu a okolí, zato jsme docela polaškovali s naháněči taxíků, kteří nám nabízeli svezení na airport za "neodolatené" tři stovky. Nakonec jsme se dopídili k busíku (dodávka co čeká, než se naplní), který nás tam hodil za 50 na osobu.
Odlet v pohodě, jen jsme v Kuala Lumpur museli přejet z nízkonákladového terminálu LCCT na terminál KLIA-mezinárodní (bus za 1,50 RM, každou půl hodinku), odkud nám jela rychlodráha do Cyberjaya a KL. Večer jsme ještě stihli půjčit auto a vyjet se podívat na noční Putrajayu a dát si štědrovečerní rybu (já jsem místo kapra zvolil krevetu). Cestou nás zastavili policajti (asi proto, že jsem na dálnici přejel půlící ostrůvek a obrátil to do protisměru), ale nakonec je víc než můj dopravní přestupek zaujalo, že Šárka u sebe neměla doklady ... No, řešilo se to dobře půl hodiny, nakonec jsem zavolal Hafizovi a ten to nějak ukecal. Ani pokutu jsme neplatili. Po návratu jsme si skočili se vykoupat do bazénu (netradiční oslava Štědrého večera).
25. 12. - což jsou v Malajsii Vánoce (slaví se tu podle Britského vzoru až ráno, když se rozbalí dárky) jsme se vydali do Sunway Lagoon, kde je vodní zábavní park - ale bylo tam tak našlapáno, že jsme koupání vzdali a raději se prošli po nákupech. Nákupní centra jsou tady fakt obrovská; Times Square má v sobě celou horskou dráhu, v SunWay je dokonce otevřené veřejné kluziště.
26. 12. hned po ránu jsme zajeli do Olympusu uplatnit reklamaci. Foťák nám vzali s tím, že do týdne se nám ozvou. Žádný náhraní nám nedali, tak jsme museli ještě do Bukit Bintang (okrsek v KL kde jsou nákupní centra s elektronikou). Po důkladném vybírání jsme koupili Pentax S10 za 900 RM včetně 2GB karty a pouzdra - což zpětně hodnotím jako výborný nákup (fotí ostře a kvalitně v 10 MPx rozlišení). Zbytek dne jsme strávili relaxování a přípravou na odjezd na jih brzy ráno.

neděle 23. prosince 2007

Ko Tao - pobyt a potápění

Tak jsme nakonec na ostrově zůstali 3 dny. Bylo tam krásně, pravda - ceny cca o 20-30 procent vyšší než na pevnině, ale i tak to tam bylo cenově dostupné. Je to bezva, když si Čech někde může připadat jako devizový cizinec :)
První den jsme jen tak lenošili na pláži a projížděli si ostrov na motorce, koukali se na různé pláže a pak si vyjeli na jeden z vrcholků koukat na západ slunce. Zkrátka romantika. Večer jsme se ještě rozmazlili - Šárka si dala manikůru a pedikůru, já hodinovou masáž (fakt dobrá) - oboje za 300 Bahtů (150 Kč).
Druhý den přišlo na řadu šnorchlování - půjčili jsme si šnorchly a vyrazili ke korálům. Fakt pěkné, spousta ryb a hezké korály, jedniná stinná stránka byla, že se nám podařilo utopit údajně vodotěsný foťák - nový Olympus Mju 770. Šnorchloval jsem s ním sotva ve dvou metrech hloubky (má vydržet do deseti!!!), vyfotil tak pět-deset fotek a konec. Dostala se do něj voda a kromě foťáku samotného odepsala i polovinu fotek!!! Fakt bezva - jsme bez foťáku a bez fotek z dovolené. Ať žije Olympus... den byl už docela na draka, večer jsme si skočili na večeři (rybička za 300 bahtů) a na internet napsat reklamace na všechny strany (malajský Olympus odpovědel obratem, česká pobočka mlčí i po 3 týdnech).
Třetí den přišlo na řadu potápění - Šárka nakonec odolala mému naléhání, já si za 2000 BH koupil půldenní rychlokruz. Odvezli nás k ostrůvkům na severozápadě ostrova (dalo by se tam i doplavat), pak mi vysvětlili základy potápění, oblékli do neoprenu a dali přístroj - a plav. Napřed ke břehu, kde se trénovaly věci jako vyrovnávání tlaku, dýchání pod vodou a dostávání vody z masky, když tam nateče... Až jsem to zvládl, tak měl následovat hodinový ponor - ovšem po 10 minutách mi začal utíkat vzduch netěsností v hloubkoměru - fakt bezva. Takže po 40 min. jsem měl prázdno. Na houby :/ ... Instruktorka mne ujišťovala, že to je OK, pak říkala, že to hned po návratu dá opravit, ale to je mi platný jak mrtvýmu kapesník. Ale i tak mi to stačilo, potápění mne nijak moc nevzalo ... ne že by to bylo nějak špatný, ale zase úplně unešený jsem z toho nebyl. Padák, paraglide nebo snowboard je lepší zážitek.
Šárka po celou dobu šnorchlovala a byla z toho nadšená ... jen ji trochu požahaly nějaké sasanky nebo co ... jo a já si o korál rozřízl dva prsty ... ale jinak se potápění/šnorchlování vydařilo.
Večer jsme ještě podnikli tůru na nejvyšší pahorek ostrova - 220 mnm (Šárka trochu trucovala a nechtěla lozit po skalách a prozkoumávat divokou džungli:), a pak už jen večeře a hurá na večerní loď na pevninu.

pátek 21. prosince 2007

Raj ma jmeno Ko Tao

Ostrov kokosovych palem, blankyneho pisku a koralovych utesu, to je Ko Tao. Po namahavem nocnim presunu vlakem (jen k sezeni, spatny spanek) a pak lodi (cekali na nas uz na nastupisti a hodili k lodi) jsme dorazili na ostrov.
Na lodi nas prekvapili dve jine party Cechu - celkem nas tam bylo 9 Cechu na cca 40 cestujicich. Po vystoupeni na breh jsme potkali dalsi tri - asi tady budujeme kolonii nebo co... :)
Ihned jsme pujcili motorku (120 bahtu na den), bagly nechali v pujcovne a projeli ostrov hledajic ubytovani. Nakonec jsme usmlouvali peknou zdenou chatku za 400 bahtu (Sarka odmitla jednu hezkou, rakosovou za 150 s odkazem na pavouky a jine hlavonozce), zato v soucasnem obydli mame asi 20 centimetroveho jestera - rikame mu Agata.
Pak hura na plaz, fakt luxusni. Pak na dalsi plaz a na dalsi plaz ... uz jsme projezdili pulku ostrova.
Navic zvazujem, ze si dame rychlokurz potapeni, zitra ale asi zacnem zlehka snorchlovanim.
Mame se krasne, vsechny zdravime

čtvrtek 20. prosince 2007

Z Chiang Mai az k rece Kwai

Chiang Mai
Pujceni motorky se ukazalo jako bajecny napad. Za 250 Bahtu (krat 0,6 na ceske kacky) na den jsme si pujcili automaticky skutrik o objemu 125 ccm. Byl novy, tak mel slusny odpich, docela svizne nas svezl oba dva + batoh. Spotreba byla litr benzinu (28 bahtu) na 40 km.
Prvni den jsme se rozhodli pro mensi vylet, jen tak na otestovani jak to jede a co a jak, tak jsme vyrazili do hor za mesto, kde je zimni kralovsky palac, velky klaster a par domorodych vesnic.
Predtim jsme ale jeste vyuzili toho, ze mame vlastni dopravni prostredek a poradne protrajdali mesto, stavili se na nadrazi koupit listky na vlak (v agenturach chteli 200 bahtu priplatek), konecne nasli McDonalds (maji tady veprovy! a kureci hamburger) a pak utratili majlant v obchode s oblecenim (znackove, kvalitni a pritom velmi levne). Chang Mai byl jednoznacne nejlepsi destinaci co se tyka nakupu. Bylo tam levne a nasli jsme jeden obchodak, kde meli kvalitni obleceni a sportovni veci, takze jsme doplnili vybavu a satnik na dva roky dopredu. Na vlastni vylet jsme se vydali az odpoledne, motorka funela do kopcu (pres 1000 metru prevyseni), nahore bylo chladneji, videli jsme par kavovych plantazi (a dali si tam luxusni kafe s vyhledem na kavove kere), pak zkoukli domorodou vesnici (fakt sila, chatrce z rakosu, spatna hygiena, vsude chudoba....). Cestou zpet jsme okoukli kralovsky palac a chram.
Chram byl na kopci, vedlo k nemu dlouhe schodiste lemovane prodejci vseho mozneho. My jsme udelali trzbu zenske co prodavala jahody (30 Bahtu za dve porce), ananas a smazena kureci stehna (po 10 bahtech). Chram byl zajimavy, vic honosnejsi nez obvykle, vic zlata, vetsi sochy, vic poutniku ... asi to z vrcholu kopce bylo k Budhovi bliz :).
Vecer pak navsteva trhu, zase nejake ovoce (pomelo, ananas, banany a tak...) a nejake suvenyry a darky (mate se na co tesit). Pak jsem se prejedl bananovych palacinek s cokoladou (Roti banana - 25 bahtu za kus), cehoz jsem nasledne docela litoval (ale do rana dobry).
Nasledne jsme si naplanovali dvoudenni vylet do Pai - 140 km pres hory. Videli jsme krajinu v udoli pod kopci, v podhuri hor jeden krasny vodopad(ale vstupne do NP bylo nekrestanskych 200 bahtu pro cizince - plane po cely den na vsechny vstupy), v horach pak jeden horky gejzir (vcetne koupani v sirovodikove koupeli) - voda tryska 98 stupnu horka, ale po 200 metrech vychladne na prijemnych 30-35 stupnu. Na zaver jsme zazili tropickou bourku - na motorce nic moc prijemneho, tak jsme to zabalili asi 15 km pred Pai u dalsiho Narodniho parku s horkymi prameny.
Jenze, chyba lavky ... tohle byly takovene nase Karlovy Vary - vcetne cenove urovne. Nestava se nam tu casto, abychom na neco nemeli finance, ale tamni nabidka luxusniho ubytovani za 1800 bahtu nas opravdu neoslovila. Nakonec jsme nasli nejlevnejsi "resort" s chatkou za 800 bahtu na noc (usmlouvali jsme to na 500)... Chatka mela vlastni koupelnu, kam byla privedena horka voda primo z pramenu - tak jsme si s Sarkou dali velmi prijemnou horkou koupel. Uzivali jsme si to do okamziku, kdy na nas vykoukl asi 10 cm skorpion (ze by se chtel taky koupat:)) ... Splachnul jsem ho do odpadu a Sarka ho pak ctvrt hodinky zalevala varici vodou z pramenu ... To byl konec romantiky, z Sarky se vykluboal amatersky entomolog s velmi intenzivnim zajmem o tropicky hmyz. Objevila dalsi 3 pavouky (rozpeti pod 10 cm), ktere mne donutila zavrazdit ... a celou noc pri rozsvicenem svetle hlidkovala, odkud vyleze dalsi.
Za zminku stoji jeste thajska televize - meli jsme tam dva mistni programy - docela sila :O ...
1) Kvalita zpracovani vypada vazne amatersky
2) Napln zpravaodajstvi - 20 minut do detailu pokryt, co toho dne racil udelat kral, 10 minut pak na vse ostatni, vcetne predpovedi pocasi.
3) Pak narodni hymna - 5 minut prostrihu krale, od cernobilych fotek v plenkach az po ukazky ze soucasnosti (kral budovatel, kral vedec, kral si hraje s detmi, kral statnik, kral vojak, kral na vesnici, kral v tovarne) - to vse oramovane zlatou svatozari, nevkusne.
4) Pak 5 minut hudebni klip nabadajici, at jdou lidi 23. prosince volit (a zaroven schematicky naznacujici, jak vlastne volby probihaji - tanecnici mavali obcanskym prukazem, jako aby si ho lidi nezapomneli, pak dotancili ke chramu (tady se nevoli ve skolach, ale v chramech), prohledli seznam kandidatu, 3 vybrane zvolili a radostne odtancili pryc) - mimochodem, ted kolem mne prosel 20 cm pavouk, Sarce to ani nereknu, ani by nedopsala email, jak rychle by odtud vystrelila -
5) Pak silena thajska telenovela, proti ktere soap opery jihoamericke provinience jsou vysoce umelecky hodnotna dila (herci prehravaji a cele to vypada jako spatny vtip).

Brzy rano jsme vyjeli, podivali se na horke prameny, a cestou jsme narazili na zaparkovaneho slona (stal si tam jen tak ve staji, tak jsme ho sli podrbat a vyfotit). Tak jsme ho nakrmili a pak v Pai dali snidani (ryzi s varenym veprovym, jak smazene kure a klobasku), koukli na jeden mistni chram (bylo tam jezirko plne ryb, skoro ani plavat nemohly, jak tam bylo naslapano), navic jeden z chramu byl zasveceny krali ...
Cestou zpet ridila Sarka, az na jeden mensi karambol bez vaznejsich problemu, nakonec se z ni vyklubala motorkarka par excellance.

Odpoledne jsme vratili motorku, dali sprchu a odjeli nocnim vlakem do Bangkoku. Spaci vozy byly prekvapive prijemne, i kdyz to byla jen druha trida AC, vyspali jsme se do ruzova. Jen jsme nabrali 2 hodiny zpozdeni, coz zadny z Thajcu nevidel jako problem. :)

Pak jsme se presunuli pres pulku bangkoku a autobusove nadrazi a po dvou hodinach cesty mistnim busem (83 bahtu - cesta s turistickou aganturou by prisla na 1200) jsme vystupovali v Kantanaburi.
Rychle jsme nasli prijemny hotylek na brehu reky, vzali si pokoj s vyhledem na reku (jeste jsme mohli spat na housebotu, ale ten byl sluncem vyhraty). Vubec, v Kantanaburi bylo nejvetsi vedro, co jsme tu zatim zazili.
Vykoupal jsem se v rece Kwai, pujcili motororku (150 Bhatu) a jeli se podivat napred do muzea (zajimave, poucne) a pak na samotny most. Ten trochu zklamal, nic extra a pres davy turistu skoro nebyl videt :). Navic na konci valky ho znicili, takze je opravena verze.
Vecer do mesta - ja si skocil k holici - to byl zazitek!!! Skoro hodinu se se mnou strachal. Napred ostrihat, to bylo jeste normalni, pak prislo na radu holeni - a to byl zazitek. Klasicky mne oholil, pak naplacal nejaky krem nebo co ... a holil podruhe, tentokrat to vzal komplet (oholil mi i celo, nos a usni boltce :O) ... Nasledovala masaz obliceje, vystrihani chloupku z nosu, oholeni kontur okolo vlasu, masaz ramen a navoneni. To vse sakumprask za 28 Kc :) ...
Pak Sarka objevila Batuv obchod kde meli slevy, tak jsme nakoupili boty na par let dopredu (prumerna cena paru kvalitnich bot byla tak 120 Kc).
Dnes rano navsteva snad nejhorsiho muzea co jsem kdy videl (bylo to skladiste haraburdi vseho druhu, co kde nasli, to vystavili) a pak jsme si zajeli na opici farmu, kde trenuji opice na trhani kokosu. Docela zajimave, jen mi tech opicek prislo lito. Ale chytre byly, to se jim neda uprit. Navic je vycvicili i na ruzne "vtipne" scenky jako je hazeni balonu do kose, jizda na trojkolce ci rozvazovani provazku ... No, 200 bahtu bylo tak akorat, co jsme za to zaplatili, za vic by to nestalo (puvodne chteli 200 za kazdeho, ale to jsme se jim vysmali)...
Pak velmi dobry obed (30 bahtu) a cykloriksou (60 bahtu) k autobusu a hura do Bangkoku.
V podvece jsme jeste jednou prosli turistickou ctvrt, koupili jeste jeden batoh (700 bahtu), Sakra nejake piercing sperky a po veceri u McD dojeli na nadrazi. Ted hodinka internetu a pres noc do Chmptonu, odtam lodi na ostrov Ko Tao, kde se chceme v poledne slunit na nadhernych plazich a snorchlovat na koralovych utesech. Asi tam nebude internet, tak nam drzte palce :) a muzete i trosku tise zavidet :) ... ale nebojte, vyzkousime vodotesny fotak, takze budou fotky z potapeni. V pondeli nam to konci, letime do Kuala Lumpur, kde vypalime fotky a dopiseme denik.
Pro dnesek se loucime
Tony a Sarka

sobota 15. prosince 2007

Z Bangkoku do Chiang Mai (pres pul Thajska)

Bangkok - mesto exotiky
Navsteva vecernich trhu v Bangkoku se ukazala byt velmi zajimava a prinosna - Sarka si koupila novy batoh (350 Kc), par tricek, nejake dalsi drobnosti ... Ja pak konecne splnil muj slib, ze pri prvni prilezitosti ochutnam smazene kobylky (pekne, masite, asi 4 cm velke a jako nasup jsem si dal par druhu cervu - jen cca 10cm svaby jsem si nechal utect :). Zkratka exotika jak ma byt. Sarka si exotiku vychutnavat odmitla, a dokonce mne pak nechtela ani libat :( - citlivka :).
Rano jsme vyrazili koupit listky na vlak a planovali jsme pak pokracovat busem cca 80 km od Bangkoku na plovouci trhy. Nakup listku se vsak protahl na 2 hodiny (vsechny vlaky byly vyprodane na tri dny dopredu, navic jsem musel menit cestovni seky a banka otevirala az v devet) .... Tak jsme nakonec zmenili plany a zustali v Bangkoku ... a nelitovali jsme. Videli jsme dalsi chramy (dalsi zlaty megabudha, tentokrat lezici), kvetinove trhy, ochutnali dalsi exoticke jidlo, pohadali se s riksou :) ...
V pet jsme byli v cestovni agenture, kde nas meli dopravit k autobusu - do ctvrt na sest se nic nedelo, pak nas nalozili do taxiku a nekam poslali - s tim, ze tam na nas budou cekat ... To se ukazalo jako trochu problem, taxikar zabloudil nebo se spatne domluvili, kazdopadne pekne vzruso, ale nakonec se to vyresilo. Koupil jsem jeste par hambrgeru na cestu a nasedli do historickeho luxusniho autobusu (luxusni byl tak pred 20lety:) ...
Cesta na sever do Shang Mai byla docela umorna (12 hodin pres noc), v autobuse pousteli nejakou thajskou "zabavni show" - docela sila. Nevkus asijskeho sthihu. Kam se hrabe Nova :)
Ve 4 rano jsme dojeli, cekal nas tuk-tuk a hodil do hotelu, schrupli jsme si do 11 a vyrazili do mesta. Je to tu ve vyssi nadmorske vysce, tak je tu chladneji, mesto je docela provincni (jen 1,5 miliony obyvatel), par chramu ... Zabookovali jsme si dvoudenni vylet a vecer jsme nakupovali veci, co bude potreba (kratasy, dlouhe kalhoty, boty a bundu pro Sarku, adapter na mistni zasuvky, celovku na nocni pochody, atd...). Navecer exoticka vecere (zajimava restaurace, sedelo se tam na zemi a nohy se prostrkavaly dirou v podlaze dolu). Sarka ochutnala zabi stehynka (je to jako gumove kure, nevim co na tom ti Francouzi vidi), pak jeste tradicni toulani nocnim mestem (akcni vlozka, v jednom chramu jsem zapomnel obal na fotak s nahradni baterkou, pak jsem se pro nej vracel, uz bylo zamceno, musel jsem pres zed a navic odhanet hladove psy, kteri obal meli za zradlo (mame pokousanou baterku, ale funguje).

Vylet do dzungle

Super - 700 Kc za osobu, ale stalo to za to. Rano nas nalozili v hotelu, odvezli k vodopadum (7 clenna skupinka - my+3x UK+ 2x Nemcecko), pak obed, po obede 3 hodiny prochazka dzungli (s vysvetlovanim co kde roste a proc), pak 1,5 hodiny jizdy na slonovi - nase slonice se jmenovala Bo, Sarka ji i ridila :))) (tuhle atrakci by meli zavest v Prazske ZOO:). Na slonech jsme dojeli do domorode vesnice (fakt sila, pockejte ne fotky), tam jsme v chatrci prespali do druheho dne (v noci byla necekane zima - tak 10-15 stupnu, od 4 rano kokrhali kohouti nonstop)... Rano jsme od domorodcu nakoupili suvenyry a vyrazili dal ... prochazka vypalenou dzungli - dnes kultivovanou krajinou (mezi policky bananu, buraku, ryze atd...) ... prosli jsme dalsi vesnice a pak se svezli po rece na bambusovych vorech.
Fajn zazitek, ale sloni vedou :)... Vecer zpatky do ChiangMai, ted jsme si zabookovali listky na vlak na utery vecer, tak nas tu cekaji jeste tri dny.
Koupili jsme mapu, zitra pujcujeme motorku a udelame si vylety po svem ... Navic zvazujeme rafting, to jeste uvidime...
Mame se moc fajn, nalada v teamu skvela, jen tak dal....

úterý 11. prosince 2007

Kuala Lumpur ve dvou dnech

V sobotu priletela Sarka, po privitani jsme vecer jeste skocili do bazenu a prosli nocni Cyberjaya. V nedeli brzy rano vyrazime do KL, jen nejede zadny autobus k vlaku (takhle brzy jsem za celou dobu, co tu jsem nevstaval, tak jsem tu zradu ani netusil), ani taxik se nechtel ukazat, ale nakonec jsme stopli nejake auto, co nas k vlaku hodilo. V 8.45 dorazime k Petronas towers, kde na nas cekaji rezervovane listky (jeste ze tak, je nedele a ceka tam nekonecna fronta) na vyhlidkovy Sky Bridge ve 42. patre. Docela vyska, jen to byla rychlovka. Snidame Roti Telur s vajickem aTe Tare, pak cely den jedna atrakce za druhou:
Akvarium se zralokem, rejnoky, morenami /videli jsme i krmeni/ - jako bonus tam navic meli i ostatni tropickou faunu - obrovske pavouky, skoro pulmetrova zaba, opice atd.
Z akvaria jsme se vydali do stareho centra - kolonialni ctvrti. Meli jsme kliku, zrovna tam byl festival vsech Malajskych regionu - takze Sarka za dve hodiny ochutnala a videla zhruba tolik jako ja za dva mesice. Asi nejvic zaujal smrduty Durian a pikantni ryze v bananovem listu.
Potom jsme zkoukli Little India (Sarka si koupila bluzicku), Chinatown (ten prisel Sarce odporny - same napodobeniny znackovych veci, sunty, a vlezli prodavaci), pak jeste Bukit Bintang (obrovske obchodni domy) a zakoncili jsme to v Times Square (obchodak, ktery je tak velky ze uvnitr je horska draha a zabavni park).
Vecer jsme prespali u znamych v KL (Sarka cely vecer slouzila jako medicinsky konzultant:), rano vyrazili jeste do mesta ... ale uz v poledne se presouvali do Cyberjaya, kde jsme se rychle sbalili a sli se rozloucit s mymi kolegy a znamymi z Uni. Cekalo mne prekvapeni - usporadali pro mne sezeni na rozloucenou, koupili i vyborny dort!!! Hafizovi, Aminovi a Fatime jsem dal brousene sklo co dovezla Sarka a pak nas Aminuv kamos hodil na letiste.
Odbaveni v pohode, jen zajimavy ukaz pri nastupovani do letadla: Air Asia totiz nevydava mistenky, kazdy si sedne jak prijde - takze cestou k letadlu (je to nizkonakladova spolecnost - zadne nastupovani rukavem, hezky pesky po plose az k letadlu) jdou vsichni hrozne rychle ... nedalo mi to a rozbehl jsem se (jeste jsem to glosoval, ze uvidim co to s ostatnima udela) a tim jsem spustil lavinu ... cca 100 lidi se zacalo hrnout za mnou - bylo to jak z filmu Vrchni prchni :0
Let byl bourlivy, docela to hazelo, Sarka se hezky bala ....
Po pristani neprijemne prekvapeni ve forme viza (CR je snad jedna z 10 zemi, co viza potrebuje, jinak vsichni sli primo k odbaveni). Zacvakali jsme litr za razitko do pasu (VELMI NEPRIJEMNI UREDNICI) a sli k odbaveni (docela mne tam "rozesmalo" velke upozorneni, ze kdyz ti vydaji vizum a pak u vedlejsi prepazky nepusti do zeme, ze penize za vizum nevraci... )
Z letiste jsme chteli jet verejnou dopravou (bus 551), ale nejak jsme vymekli a za 75 Kc jeli letistnim Shuttle busem primo do centra.
Bankonk prekvapi - VELMI rusne mesto, diskoteky, bary, ulice plne prodavacu i v 10 vecer ... proste to tu zije... Pomerne rychle jsme nasli hotel (Budget hostel) 400 Bathu (200 Kc) za cisty dvouluzkovy pokoj. Nechali jsme si tam veci a vyrazili na obhlidku ...
Dali veceri v McD, pak mi Sarka durazne nedoporucila lakava krepelci vajicka od poulicniho prodavace, posedeli u osvetlene a ozvucene fontany ... pak vecer jeste laskovali s prodavaci a smlouvali, ale nic nekoupili.
Dnes rano jsme si chytli Tuk-Tuk (motorizovany riksa), ten byl jako med, porad nam neco nabizel a ze pry nas hodi na turisticke informace. Z toho se vyklubala predrazena turisticka kancelar a kdyz jsme jim neskocili na spek (nabizeli nam 3 denni vylet za 1800 Kc, vcera vecer jsme ho mohli mit za 750 Kc) a rekli jim, ze jsou predrazeni, tak se urazili a byli velmi neprijemni. Riksak pak zase zacal neco o tom, ze nas povozi po hlavnich atrakcich mesta, jen za par Bathu ... no ,napred nas vzal k velke (30 m) zlate sose Budhy - okolo byla spousta chramu, fakt zajimave ... ale riksak nam na to chtel dat jen 10 min. To jsme docela ignorovali a pekne si to prosli a vyfotili. Riksak tam jeste cekal, hodil nas ke druhe "atrakci" - to byl nejakej zavrenej chram (asi myslel, ze budem hned venku). My si to v klidu prosli, vyfotili zajimavosti, podivali se i do vedlejsiho chramu ... kdyz jsme se vratili, tak byl riksa hrozne neprijemnej - az drzej. Pak nas zavezl "nad plan" do jedne krejcovske dilny (opet predrazeno) a nakonec k slibovane zlate hore. Tam zmenil pristup a prestoze bylo domluveno, ze nas jeste hodi zpatky odkud jsme vyjeli, zacal se dozadovat zaplaceni, protoze nam pry vsechno hrozne trva a on ze nebude cekat ... mel jsem ho uz plne zuby, tak jsem ho poslal do haje, ze jestli chce nase penize, tak at si pocka. Nas zakaznik, nas pan... tak to bude platit vsude tam, kde jsem zakaznikem. Riksa se urazil a odjel (nebojte, dostal za nas zaplaceno od obchodu, kam nas za provizi dovelz jako kafky k oskubani).
Vysli jsme si na zlatou horu, skoukli chram na jejim upati, pak se zatoulali v krivolakych ulickach podel kanalu, smlsli nejake poulicne grilovane stehynko (udajne kure, ale mozna mnoukalo) ... nasledne jsme dali sanci jeste dalsim dvema cestvnim agenturam, ale vsude nas meli za blbce a nabizeli predrazene zajezdy ... nakonec jsme skoncili na oficialnich turistickych informacich (ministerstva turismu), kde jsme dostali jizdni rady a rozhodli se usporadat si zajezd po svem... uvidime, jak to zitra pujde.
Odpoledne pak navsteva kralovskeho palace a chramu (mel jsem kratasy, tak jsem si musel pujcit dlouhe kalhoty - na fotkach to bude vypadat, jako ze mam pyzamo :) . Bylo to fakt dobry, jen ta architektura neni moc funkcni - tolik ctverecnich metru uplne nevyuzitych :))).
Pak par burgeru v McD (Hamburger tu stoji 10 Kc, zmrzlina 4.50 Kc) a podvecerni siesta v hotelu.
Ted napsat blog, a vyrazime na nakupy. Zitra Plovouci trh, pokud tam trefime :) ...
Stay tuned, more to come...

sobota 8. prosince 2007

Konec výuky - sumarizace

Tak tento týden jsem skončil s učením, končím i pobyt v Cyberjaya a od zítřka začínáme cestovat (dnes mi přilétá přítelkyně). Je tedy načase, abych sumarizoval první část pobytu.

Cyberjaya
– docela „díra“. Na to že to má být high-tech supermoderní město tady tomu fakt chybí občanská vybavenost. Jeden krámek s potravinami, 3 restaurace, 5x bazén. Ale žádný pořádný společenský život, žádná kultura – na druhou stranu zase tady je čas přečíst si knížku, dodělat resty na počítači... Za zábavou se musí jezdit do Kuala Lumpur (KL), což je 20 min. rychlodráhou nebo 2 hodiny busem. Nakonec jsem tam objevil pár Čechů, takže jsem měl i kde v KL přespat, ale i tak jsem se tam mockrát nevydal.

Multimedia University of Malaysia
– zajímavá instituce. Velkoryse pojatá, nově postavená, relativně dobrá univerzita (nejlepší soukromá). Trochu moc byrokratická, hodně islámská (pořádají se tu „neoficiální“ přednášky typu: „Islám – svazuje či povznáší duši?“ nebo „Nejčastější výtky Islámu a jak jim čelit“). Islámské hodnoty jsou tu docela prosazovány (Halal food, šaría dress code, ...). Prezident univerzity je vzorný praktikující muslim (věnoval mi výtisk Koránu, ať si ho prý přečtu:), když jsem se na jedné přednášce nechal unést a šířil (na místní poměr radikální) volnomyšlenkářské názory, tak mne pak po hodině jedna studentka decentně upozornila, ať si dám pozor, abych neměl problémy :) ...
Po stránce technického vybavení tu na tom jsou překvapivě dobře, jen mají pomalý internet. Ale aspoň je necenzurovaný (výhoda svobodného okrsku Cyberjaya).

Studenti
Na univerzitě studují Malajci a Malajky (holek je kupodivu o něco víc, prý proto, že Malajci jsou na studium líní), Číňané, Indové a poměrně početná komunita Íránců (k těm se ještě vrátím). Pak ještě Arabáči (převážně Saudi) a pár studentů z Evropy na stipendiu (i jedna holčina z ČR - Lenka). I ve vzdělávání se aplikuje systém kvót, který upřednostňuje Malajce na úkor ostatních.
Jako i v jiných oblastech, i ve vzdělávání zdědili po Britech jejich model – tedy 3-4 roky bakalář a dost. Magistra si dělají až při zaměstnání, pokud vůbec. Teď se tu rozmohl trend "exportních" fakult - britská či americká univerzita zde otevře "overseas" campus, nabere studenty, 3 roky je učí tady a pak je na závěrečný rok vezme na mateřskou univerzitu a dá jim diplom. Snižuje to náklady a zvedá výnosy.

Íránci – je jich tu docela hodně a jsou to asi nejzajímavější minorita tady. A to hned z několika důvodů:
1) Mluví persky (není to arabština), čtou zprava doleva a jsou tady podobně cizinci jako já (odkázáni na angličtinu, takže mluví vesměs přijatelně a bez velkých problémů).
2) Jsou většinou velmi příjemní a společenští. Nejlepší známý (skoro bych řekl kámoš), kterého jsem tu našel, je Íránec. Pohodový, usměvavý, obětavý, relativně vzdělaný, sportovně založený.
3) Neberou islám tak dogmaticky (až na výjimky). Holky z Íránu po příjezdu sem odkládají šátky (doma je mají ze zákona povinné, tady ale rády využívají svobody – tolik ke kecům, že ženské nosí hidžab (šátek) rády a dobrovolně). Iránci také přiznávají, že občas pijí alkohol, pár z nich si dopřálo i vepřové (tedy věci, nad kterými se Malajec křižuje – chci říct půlměsícuje :) ) Ale mají tu docela problém, že je místní zákonodárství nutí žít "cudně" - např. v době Ramadánu je odmítají obsloužit v restauraci (i kdyby chtěli porušit půst, tak prostě nemůžou:), alkohol by jim správně taky neměli prodat. To mi připomíná to, že v Genting Highland je casino (jediné fungující v Malajsii), plné Číňanů a před vstupem stojí vyhazovač a Malajce, Íránce či Araby dovnitř ani nepustí (zakazuje jim to zákon - prostě nesmí hřešiti kdyby chtěli).
4) Jsou nám kulturně bližší než Malajci (vzdělání, tradice, chápání světa).
5) Doma mají tuhou náboženskou diktaturu, která se přenáší i sem. Jsou tu dvě sorty Iránců, co spolu vůbec nemluví – 1) odpůrci režimu (zpravidla v exilu, nebo legálně vycestovaní, co se ale už bojí vrátit) a 2) prorežimní studenti (vyslaní vládou na stipendium). Podle toho se diametrálně liší v tom, co vám o Íránů řeknou. Prorežimní hlásají, jak je to v Iránu príma, všechno OK, všichni happy a všechny stížnosti jsou jen propaganda USA. Emigranti naopak mluví o útlaku, represích, cenzuře, věznění, politických vraždách a tajných agentech (prý tajné službě donáší i spousta místních „prorežimních“ studentů na své kolegy a učitele – takže vzhledem k mé nevymáchané hubě na mne už asi mají tajní v Iránu založenou složku:) ). Mezi emigranty jsem také našel první ateisty, které jsem v Malajsii potkal: 2 iránští kluci v důvěrném rozhovoru označili Korán za snůšku nesmyslů a nástroj politické perzekuce. Zároveň mi ale řekli, že za tenhle názor by je doma zavřeli a že se bojí vrátit domů (jeden z nich tu je už dva roky v kuse, nejezdí domů ani na svátky, ani o prázdninách – prý by mu mohli sebrat pas). Prorežimní studenti naopak veřejně hájí islám, nechávají se vidět jak chodí do mešity a dodržují halal.
Obě skupiny se ale kupodivu shodnou na tom, že nechtějí aby USA v Iránu intervenovaly, protože jim jde jen o ropu a přinese to víc škody než užitku (viz Irák). Jsou děsně hrdí a říkají, že Irán si to musí udělat pořádek doma sám. Mají 3 tisíce let tradici a připadají si jako pupek světa (v tom se taky shodnou).
Když jsem se bavil s lidmi, co v Iránu byli, tak potvrdili, že je to krásná země, ale vládne tam tuhý islámský režim a tajná policie.

Výuka
Jaké bylo učit tady? Zajímavé. Místy mne čekal kulturní šok – to když mi v půlce přednášky začali odcházet na motlitbu (modlí se 5x denně, nezapomínejte). Nebo když jsem učil během Ramadánu ve večerních hodinách, tak se v 7:12 musela udělat pauza, aby si mohli skočit na jídlo, když dokončili půst. Další věc je, že nemají tak dobré vědomostní základy, jako u nás. Spoustu věcí, které jsem předpokládal že vědí ze střední, vůbec netušili (např. Darwin jim nic neříká, o fyzice taky skoro nic nevědí, v Evropě běžné kulturní reference vztahující se k bibli či křesťanství tady jsou také úplně neznámé)
Jinak je to tu ale sen všech učitelů – studenti uznávají autoritu učitele, nehádají se, poslouchají, dělají si poznámky ... zkrátka nezvyk oproti té „divé zběři z českých lavic“. Jen diskuse váznou, hodiny jsou hodně monotónní. Slyšel jsem dokonce dobrou historku o čínských studentech: jeden americký vyučující chtěl podnítit diskusi ... nikdo se nehlásil, nikdo nic neříkal ... tak se před hodinou domluvil s jedním studentem, ať mu na hodině položí otázku. On se fakt zeptal, a učitel nevěděl odpověď – slíbil, že to zjistí a na příští hodině odpoví. Student ale týden nepřišel na hodinu ... pak se objevil a měl doznívající monokl na oku – prý co se stalo? Ale, ostatní studenti si ho podali za to, že zneuctil a urazil profesora :) :) :)
Nebo druhý příklad - místní učitelé jsou absolutně nezvyklí na "odpor" či "záludné dotazy" - jeden si mi stěžoval, že tihle Íránci jsou hrozní, že mu při výuce kladou dotazy:) ... drzouni.
Co se týká píle a pracovitosti, tak to tu studenti mají. Ale zdá se mi, že čínští a indiční studenti jsou jaksi pohotovější než Malajci.
Taky jsem se byl jsem se podívat na pár zkouškách, na obhajobě dvou disertačních prací a na klasifikační komisi. Řekl bych že srovnatelné s námi, možná o trošku lehčí, ale těžko soudit.

Jídlo
Asi nejlepší stránka mého pobytu tady. Malajsie je kulinářským rájem. Potkávají se tu čínská, thajská, indická, indonéská a tradiční malajská kuchyně. Každý si vybere. A za pár korun. Výborná Roti Telur (placka s vajíčkem) stojí cca 5 Kč. Skvělý masitý oběd pořídíte do 30 Kč. Za 50 Kč se přejíte. Podívejte se do mé fotogalerie, tam uvidíte, jak se tady jí...
Věci tady bývají docela ostré, ale dá se říct, že to chcete bez chilli a pak je to dobrý. Já nejvíc jedl asi thajskou stravu (nudle s plody moře), nebo placky. A kuřata. A ryby (velmi levné). Jen je problém tady sehnat šunku :) ...

Přátelé a známí
Za dobu co jsem tady byl jsem si udělal řadu známých. Šéf Knowledge management centra prof. Woods byl skvělý, rozumný a příjemný Angličan. Moc rád jsem ho poznal.

Prezident univerzity – zajímavý týpek – hrával jsem s ním pravidelně badminton, na to že mu bylo skoro 60 fakt válel (porazil jsem ho jen jednou jedinkrát). Jinak ale z univerzity udělal rodinný business - na rektorátu a ve vedoucích funkcích fakult zaměstnal skoro celou svou rozvětvenou malajskou rodinu:).

Hafiz – prezidentův syn – pohodový kluk – 23 let, manželka, dítě... ale i tak jsme párkrát vyrazili na víkend na výlet. Pětiměsičního syna prostě všude tahají s sebou... do džungle nebo zábavního parku. Jeho manželka se velmi podivovala nad evropským konceptem mateřské dovolené. Tady mají 4 týdny, pak zpátky do práce.

Amin – asi nejlepší známý. Iránec. Prorežimní. Na univerzitě pracuje na rektorátu jako šéf „náborového“ centra pro blízký východ. Pravá ruka prezidenta. Když se s ním nebavíte o náboženství, tak je absolutně v pohodě. Jinak je to Sayed - tedy přímý potomek Mohameda - v islámu asi něco docela důležitého - taková jejich aristokracie. Mne to ale moc nebere, že :)...

Fatima - Thajka co konvertovala na Islám. Doteď nechápu proč. Ale jinak v pohodě, usměvavá, pohotová, chytrá holka. Pracuje na rektorátu.

Počasí

V Malajsii nejsou roční období – tady je nonstop vedro. A deštivo. Déšť nemá nějakou pravidelnou periodu, prší kdy se zachce (spíš odpoledne, ale není to pravidlo), ale když začne, tak je to síla. Tropický liják, průtrž mračen. Strouhy na dešťovou vodu jsou tady metr široké a dva metry hluboké! A jednou jsem zažil, že nestačily. Protože nemají roční období, tak ovoce a zelenina dozrávají tak nějak průběžně. I několikrát do roka. Zkrátka ráj na zemi

V noci teplota klesá ke 20 stupňům, takže není potřeba izolace, zateplování či vytápění. Dokonce tady ani nemám teplou sprchu.

Nakupování
Je tu docela levno. Textil i jídlo. Navíc poslední dobou se nakupování stalo volnočasovou aktivitou. Lidé celé víkendy tráví v megaobchodních centrech, protože je tam klimatizace zdarma :).

Sport

Sportu tady moc nedají, výjimkou je badminton (národní sport), fotbal (jsou tady fanoušky anglické Premiere League - polovina národa fandí Manchester United, neuvěřitelné. Pramení to z toho, že historicky se bohatí Malajci vzdělávali na Britských univerzitách a odtam si přinesli fandovství klubu z města kde studovali (Liverpool, Londýn, Manchester, atd.). Na univerzitě dostavěli prvotřídní sportovní zázemí (hřiště, stadion, plavecký bazén, atd ... ale zůstává to téměř nevyužité).

Co dál?
Plány jsou jednoduché - v neděli a pondělí Kuala Lumpur, v pondělí večer letíme do Thajska (Bangkok), pár dní v okolí hlavního města, pak na sever do Chiang Mai, na závěr na jih k Phuketu (tam prý jsou super pláže, ostrovy a potápění), od 25. 12. pak desetidenní kolečko po Malajsii – Malaka, Singapur, východní pobřeží, deštné pralesy, Lankawi, Penang, Cameron Highlands ...

stay tuned, more to come :) ...

neděle 18. listopadu 2007

Po odmlce znovu vysílám

Zdravím všechny mé fanoušky :) - po skoro měsíční odmlce, kdy jsem měl práce až nad hlavu, se opět hlásím z tropického vedra. Slyšel jsem že v ČR napadl metr sněhu, jen tiše závidím a chodím do mrazáku mlsat polárkáč :) ...
Jinak, v posledním měsíci se toho moc neudálo - finišoval jsem na skriptech (nakonec to bylo nečekaně těžké napsat rozumný a strukturovaný výukový text, ale mám to z krku) a vůbec jsem měl docela napilno. Teprve tenhle vikend jsem konečně měl trochu volněji, tak jsem si půjčil auto a vyrazil na výlet.
V sobotu to bylo do Port Klang - což se ukázalo být docela špatné rozhodntutí - cestou tam jsem několikrát zakufroval na místních dálnicích, a když jsem tam dojel, tak nebylo nic moc co k vidění - jen na ostrově jsem si prohlédl místní vesnici a dal se za 10 RM ostříhat.
Neděle - výlet do Port Dickson - mořské letovisko cca 100 km na jih od Kuala Lumpur. Plytké pláže, poměrně špinavá voda, spousta lidí (byla neděle), vedro - nic extra. No, uvidíme co bude dál...

sobota 20. října 2007

Hari Raya


Šťastné a veselé Hari Raya!!!


Hari Raya Puasa Aidilfitri (arabsky Eid ul-Fitr) jsou něco jako muslimské Vánoce ... slaví se konec půstu, konec Ramadánu. A jak se slaví? Během následujícího měsíce po ukončení půstu se navštěvuje rodina, pořádají se "open-house" a v práci se všichni tváří, že tam nejsou (pokud tam omylem jsou).

Open-House - návštěvní den - pořádají muslimové zpravidla někdy v prvním týdnu po ukončení půstu. Navaří typická malajská jídla a pozvou všechny známé na návštěvu (zpravidla v rozmezí 11:00 - 16:00). Návštěva ale zpravidla netrvá déle než čtvrt hodinky ... přijdete, pojíte a odejdete. Je považováno za neslušné zdržet se o moc déle. Open house pořádá dokonce i premiér a Sultán- a každý může přijít k nim domů a dostane najíst (zpravidla se servíruje převážně rýže, takže příliš netratí ... ale i tak - zkuste si skočit na Vánoce ke Klausům na Hrad :).

Minulý týden mi přišela od samotného prezidenta univerzity tato pozvánka:
Dr Tony,
As I have mentioned to you the other day, you are cordially invited to my house for lunch on Saturday, 13th October 2007 anytime after 11.00am. My house is located inside the Melaka campus.
I look forward to having you with my family for lunch.
Best regards.

Ghauth.
takže v sobotu jsem spolu s prof. Woodsem jeli na návštěvu. Napřed jsme se ale stavili v jedné rezidenci v Kuala Lumpur, kam byl pozván Peter (a já jsem se vetřel tak nějak s ním - ale to nevadilo, hostitel byl nadšen a potěšen mým zájmem, ukázal mi všechno tradiční jídlo a vše ochotně vysvětlil ...) a pak jsme jeli asi 100 km na jih do Malaky, kde má univerzita druhý campus.

U presidenta (byl oblečený v tradičním oblečení Baju Melayu - což vypadá jako noční košile se sukní) jsem ochutanal dalších pár specialit - například hovězí Rendang (ale česká kuchyně je fakt lepší), zdovřile pokonverzoval, jako osobní dar předal broušenou vázu (VŠE mne totiž tentokrát - na rozdíl od Mexika loni - vybavila jen propiskama a propagační brožurkou a to mi přišlo fakt trapný dávat - takže reprezentační dary, aby VŠE nevypadala jako sociálka, tentokrát hradím ze svého :( - že by rektorát začínal šetřit?)

Po krátké krmi (mimochodem, jedlo se tradičně rukama) jsme se přesunuli do obýváku, kde se řeč stočila na smysl Hari Raya (oslava konce půstu, kdy správný muslim se musí o své jídlo podělit s ostatními) - pak se mne prezident zeptal, kolik máme v ČR muslimů, že nejsem s tímto svátkem obeznámen. Když zjistil, že u nás muslimy nemáme (šok!), a navíc že jsem nevěřící, divně mu zablesklo v očích, šáhl po Koránu a začal mi ho zaníceně vysvětlovat ... citovat z něj, přesvědčovat ... dobrých 15 minut indoktrinace - a na závěr mi jeden výtisk koránu (AJ překlad) daroval, ať prý si mám co číst :). Dost dobře jsem to nechápal - chytrý, vzdělaný (doktorát z Británie), dobře situovaný - a přitom zaníceně věřící. Jeden by řekl, že to bude brát vlažně... ale ne - tolik k islámu.

Cestou zpátky jsme v autě důkladně rozebrali islám a ostatní místní náboženství (Číňani a Indové mají svá náboženství) - vůbec debaty s prof. Woodsem jsou skvělé - opravdu mu to pálí a má docela rozhled, k tomu 25 let životních zkušeností z této části světa - pokaždé když se s ním bavím (prakticky denně aspoň hodinu) mne obohatí mne o nové poznatky a postřehy o Malajsii, Singapuru a Austrálii.

Kulinářský koutek

Při Hari Raya se jí především tradiční malajská a thajská jídla - na horním obrázku vidíte thajskou kuchyni - z prava doleva: rýže s kuřecím masem, okurka a strouhané mango - nějaké místní kopřivy (nebo co to bylo) na česneku s nasolenou sušenou rybou - kuřecí výpečky (včetně kostí) - smažené kořeny (bůhví čeho) - směs buráků, rajčat a fazolí - a na závěr smažené kalamari.

Ke všemu se jako příloha jí rýže - na to na dva způsoby:

1) Ketupat - rýžové "knedlíky" - z palmových listů se upletou "košíky", naplní se rýží a 6 hodin se vaří. Pak se usuší, rozkrojí a servírují ...


2) Rýže v bambusu - useknete bambus, vystelete listím, naplníte rýží a nad ohýnkem pár hodin vaříte. Vypadá to (a chutná) trochu jako sushi s bamubsem.





Na závěr se pak podávají různé sladkosti - např. karamel, který nejde ukrojit, ani ukroutit - takže vypadáte jako pitomec, když se snažíte ze slušnosti ochutnat a ono to fakt nejde :). Nebo medová rýže (docela dobrá), případně cukrová voda. Mimochodem, všechny tyhle zákusky jsou NESKUTEČNĚ sladké (prof. Woods trefně poznamenal, že tady nemají diabetiky - všechny totiž okamžitě zabijou zákuskem). Asi si tady tím pikantním jídlem (cpou chili do všeho) spálili chuťové buňky nebo co, takže zákusky se téměř nedají jíst - a to říkám já, který doma platí za cukromila. Tady ale téměř nesladím.

pondělí 15. října 2007

Ateista v říši Alláha aneb náboženství Islám


Státní náboženství

Teprve tady opravdu doceníte fakt, že ČR je pravděpodobně nejateističtější zemí na světě (podle sčítání 2001 je 60 % obyvatel nevěřících – u mladých do 40 let dokonce přes 80 %). Ateisté jsou u nás neoddiskutovatelně většina, což chválabohu:) formuje naši společnost, postoje, názory a kulturu. Tady naopak neznají ani jen slovo ateista:). Ze zákona je každý Malajec muslim. Od narození. Svobodná volba náboženství, respektive odstoupení od Islámu není možné – trestá se smrtí (mají to v trestním řádu, prý se ale už tento paragraf nepoužívá – nicméně stále tam je). Tak si počet ateistů spočítejte sami...

Alláh je všemocný

Islám znamená v překladu do AJ submission – v ČJ tedy „podrobení/poslušnost/poddanost“ – a to prosím totální. O víře se nediskutuje, ta se bere jako dogma. Allah akbar!.

Vychází to už z Koránu – to je místní bestseller. Zatímco Bible je v podstatě v 5. století kanonickým konsenzem domluvený text (různé církve mají své verze a výklady), biblický text se překládá a postupně „aktualizuje“ spolu s vývojem společnosti, Qur´an (čti Korán) je fixní. Protože podle definice (korán definuje sám sebe – sice myšlenkový lapsus, ale jeden a půl miliardy lidí tu logickou chybu zkrátka nevidí) se jedná o doslovné dílo boží, Alláhova vlastní slova, je každé písmenko posvátné (víc než kráva v Indii :)) .

Důsledky?

  • o Koránu se nediskutuje. Všechno co tam je napsáno je pravda. Proč? Protože je to tam napsáno. Definice kruhem :)).
  • Korán nejde přeložit. Pokud je přeložen, již to nejsou původní boží slova.
  • Takže se všichni musí modlit arabsky (jinak by asi Alláh nerozuměl - i když je všemocný a všehoschopný, zjevně má problémy s cizími jazyky:). Tato zdánlivá banalita ale má zajímavé důsledky: Malajci se učí papouškovat Korán zpaměti. Arabsky se sice nedomluví (neučí se totiž arabštinu jako plnohodnotný jazyk), ale umí odříkat verše koránu. Něco jako když ve středověku byla liturgickým jazykem latina. Proč jen jsme od toho v Evropě upustili....hmm? Tento jazykový imperialismus mi připomíná Francouze s jejich zoufale marnou snahu šířit francouzštinu jako světový jazyk.
  • Korán je věčný - Islám se ale od svého vzniku po 14 století téměř nijak nezreformoval a islámská doktrína jakékoliv reformy islámu zcela vylučuje. Takže přenáší starověk a ranný středověk do současnosti. Včetně morálních hodnot, názorů, kultury (nikde tu nemají obrazy ani sochy – zakázáno Alláhem), postojů (já jsem muslim, kdo je víc), společenské hierarchie (dodnes tu mají Sultanáty) a hlavně trestů (utínání rukou, vylupování očí, ukamenování až po vraždy ze cti - pro zarputilé sadisty existují webové stránky, kde tyto tresty můžete vidět na videu, pokud se zrovna nemůžete zůčastnit této veřejné lidové veselice osobně).
Takže, ptáte se do jaké míry ovlivňuje náboženství život Muslimů? Neblázněte, Islám je způsob života.

Muslim musí:

  • 5x denně se modlit směrem k Mecce (první modlitba 5:30 ráno!!! – pokud spí, měl by se probudit, odmodlit se a zase si jít schrupnout - už jen toto efektivně zabraňuje tomu, abych konvertoval :)
  • pořád si hlídat jestli jí Haalal (povolené), aby náhodou nepozřel něco Haraam (zapovězeno)
    Aby to nebylo tak jednoduché, tak nestačí, jen nejíst Haraam potraviny (alkohol, vepřové a obecně všechny dravce a všežravce, krev a všechny pokrmy cokoli výše uvedené obsahující i jen ve stopovém množství), ale můžete také spáchat smrtelný zločin, když budete jíst třeba povolené hovězí, pokud nebylo „správně“ zabito a upraveno. Ad absurdum je to dovedeno v supermarketech, kde Haraam věci jsou ve zvláštních odděleních, aby se jich Muslimové nemuseli dotknout (prodavači v této sekci jsou výlučně Číňani).
  • během Ramadánu pak celý měsíc muslim nejí a nepije vůbec od 5:32 ráno do 19:03 večer (skoro 14 hodin). A i kdybyste to chtěli porušit , tak vás ani neobslouží v restauraci (drtivá většina jich stejně má přes den zavřeno). Mimochodem, Ramadán nemá pevné datum (vztaženo k normálnímu kalendáři). Islámský letopočet se řídí podle lunárního kalendáře (datuje se od Mohamedova útěku z Mekky - hidžry) a každý rok se tak „posune“ cca o 20 dní. (Takže islámský kalendář není fixní vzhledem k ročním obdobím - ten samý měsíc je jednou v zimě a "za chvíli" v létě - ale tady v Malajsii to nevadí, tady stejně nemají žádké roční období - je tu furt vedro.)
  • muslim si nemá moc široký výběr kam na dovolenou – musí na Hadž do Mekky (prdel světa uprostřed pouště kam během pěti dnů přijede víc "turistů" než do Říma za čtvrt roku. Saudi na to mají dokonce "kvóty", kolik poutníků a odkud každoročně přijmou. Pořádají se speciální charterové lety, jsou tu specializované cestovky (s tematicky a termínově velmi omezenou nabídkou:)) a dokonce existuje Hadžové spoření (něco jako u nás stavebko se státní podporou). Jenom nějak nevychytali sezónnost celé akce - Hajj je jen 5 dní v roce... No nevím, že si raději nezajedou někam k moři, nebo do hor) – pak ale může nosit bílou čepičku a říkat si hadži
  • muslimky sledují poslední módní trendy – měly by chodit zahalené od hlavy až k patě (ani muži by neměli ukazovat kolena, ramena atd...) – Aláh přece řekl, že je neslušné ukazovat svoji „auru“- sice nikdo neví, co to ta aura je, ale jednou jsou to slova boží, tak se o tom nediskutuje. Že je tady vedro jako v pekle? Parádo (a rozume) trp! :)
  • Menstruující žena je nečistá! To nevíte?!?! Nesmí vstoupit do mešity, manžel se jí musí stranit, během Ramadánu ji není dovoleno během periody držet hladovku (ono je to totiž hladovění privilegium, víte) – takže všichni vědí, že zrovna má své dny, když během Ramadánu jí (jak mi omluvně vysvětlila kolegyně v kanceláři, fakt trapas).
  • Ostatně ani mimo své nejoblíbenější dny (jak nás přesvědčuje TV reklama:)) to nemá žena o nic lepší: o emancipaci se jim ani nezdá. Vždyť Alláh řekl:

Sůra: 4:34 Muži jsou ochránci a majitelé žen proto, že jim Alláh dal více síly a proto, že je podporují ze svého./ Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Allah akbar!

V duchu této Súry zde neexistuje termín jako: domácí násilí, manželské znásilnění, dědictví žen a nedejbože rovnoprávnost!!! Rozvody a mnohočetná manželství také straní mužům. Emancipace je nadávka. Pro ilustraci přidávám odkaz na zajímavé video...

Islám bude vládnout světu

Islám je jedno z nejmladších monoteistických náboženství – datuje se od roku 622 kdy Mohamed opustil Mekku – takže je teprve ve 14. století své existence - stále ještě ve fázi expanze, fundamentalismu, dogmatismu a síly. Přirovnal bych to ke středověku v Evropě – křesťanství bylo podobně silné, lidé podobně demagogičtí, křížové výpravy a šíření víry v plném proudu (Latinská Amerika by mohla vyprávět), tresty pro bezvěrce stejně drakonické (svatá inkvizice). Z tohoto hlediska je potřeba Islám chápat a také si na něj dát pozor – je totiž ze své podstaty netolerantní.

5 pilířů islámu

Snad jedinou výhodou oproti křesťanství je, že Muhamad zredukoval desatero na polovinu. Vypustil takové ty zbytečnosti jako V- Nezabiješ , VII-Nepokradeš nebo VI-Nesesmilníš a nechal jen to podstatné:

1.) Věřit že Alláh je jediný bůh a Mohamed je jeho prorokem. (pregnantní redukce prvních 3 příkazů desatera do jednoho bodu)

2.) Modlit se pětkrát denně. (modifikovaná katolická čtyřka)

3.) Držet půst jedenkrát za rok během měsíce, který se v lunárním kalendáři označuje jako Ramadán. (to je za odměnu, když jsi byl celý rok hodný muslim)

4.) Platit tzv. zakát, jakožto almužnu chudým podle vlastních možností. (cca 2 % - to by měli slyšet o sociálním a zdravotním pojištění :) )

5.) Pokud to finanční schopnost umožňuje, alespoň jednou v životě vykonat tzv. Hadž - pouť do Mekky. (už tehdy docenil význam turistického ruchu jako důležitého odvětví Saudskoarabské ekonomiky)

Jak jste asi poznali, stal se tady ze mne vyléčený "multikulturalista". Tím ale nechci říct, že bych začal trpět islamofóbií či přestal respektovat jejich právo dělat si u sebe doma co chtějí a věřit si v co chtějí. Jen jsem jaksi pochopil, že oni tu toleranci neoplácejí. "Politicky korektní" (rozuměj naivní) pokus integrovat muslimy do Evoropy se mi nahlíženo mými posledními zážitky jeví jako contradictio in adjectivo.

Pokud by vás toho o islámu zajímalo víc, na závěr přidávám pár odkazů (v češtině):

http://www.poznejkoran.cz/

http://www.pravdaoislamu.cz/

středa 10. října 2007

První dojmy z Malajsie

Rekapitulace prvních 14 dní

Po příletu mne vyzvedl prof. Woods na letišti, cestou k němu domů jsem docela překvapen rozvinutou infrastrukturou (excelentní letiště, nová dálnice (lepí než máme v ČR), pěkný dům dům,...), Malajsie zřejmě nebude žádný zapadákov. První den bydlím u něj, představí mi manželku, psa, kočku a služku.
Druhý den se ubytovávám na univerzitě (prý byl docela problém sehnat mi ubytování, nakonec jsem na přímý příkaz prezidenta univerzity dostal byt v komplexu VIP&Executive). Prof. Woods měl starost, že byt bude neuklizený a nabízel mi, že pošle vlastní služku ho dát do pořádku, abych se mohl nastěhovat.

Uklízečka
To se ukázalo jako zbytečné, protože součástí bytu je i úklid. Každý den příjde "hádrošmátrá" a poklidí mi. Pravda, moc práce se mnou nemá, jsem poměrně čistotný :), takže se její úklid omezí na zametení podlahy (občas vytře), vynesení koše, úklid v koupelně a zastlání postele. Pokud to mám porovnat s Mexikem, tak docela úpadek :) - tam jsem to měl i s vařením, praním prádla a nákupy. Tady si budu muset asi do prádelny nosit věci sám a lednička se mi taky automaticky nedoplňuje :( (i když prof. Woods odhaduje, že za drobný peníz bych se s ní mohl domluvit na rozšíření jejich služeb - ona však neumí anglicky a moje malajština za moc nestojí :) ). Tak to zatím nechám tak.

Byt

Jinak byt je to pěkný, luxusní 4+1 odhadem tak 90 m2, 3 klimatizované pokoje/ložnice, mramorem vykládaný světlý obývák, kuchyně s lodžií a 2x WC a sprcha. Zařízení je jen strohé - sedací souprava, televize, postele a skříně (a kompletně zařízená kuchyně). Klimatizace je jen v pokojích, v obýváku 2x větrák. Jen ve věci nájmu zatím nevím - nikdo se k tomu nevyjádřil, tak prof. Woods řekl, že do toho zatím nebudem šťourat, je možné, že tam budu jako host univerzity grátis. Uvidíme. Jinak je to na půdě univerzitního campusu - do kanceláře to mám 300 metrů a dvě podlaží.


Univerzita
Multimedia University of Malaysia je největší, nejstarší a přítom nejmodernější soukromou univerzitou v zemi - viz wikipedické heslo. Před cca 15 lety ji založil místní Telecom (zdá se, že je to podobně bohatá firma jako O2 u nás). Univerzita je totálně English speaking - výuka i administrativa. Vše v AJ, skvělé! Jsem tady na Fakultě kreativních multimédií, tak jsem zvědavý, jak tady učí a co dělají. Zatím se rozkoukávám.
Kancelář mám v Knowledge management centru - dobře zařízeno, spolupracovníci vypadají v pohodě (až na to, že tady je šíleně divný dress code :) - kolegyně nosí šátky a jsou zahalené až k patám. Islám. K tomu se ještě vrátím.

Cyberjaya
Univerzita se nachází asi 50 km jižně od Kuala Lumpur v místě zvaném Cyberjaya. Je to největší technologický park v této části Asie - přezdívaný Silikonové údolí Asie, případně Multimedia Super Corridor. Všechno je tu nové, všechno se staví, před 10 lety tu byl jen palmový prales. Je to oáza nejmodernějších technologií. Jsou tu zastoupeny téměř všechny HighTech firmy, které se rozhodly působit v Malajsii (Sony, Ericcson, IBM, Hewllet Packard, ...).
Stinnou stránkou však je, že tady v podstatě není co dělat. Je to takové "satelitní městečko", kde zatím chybí občanská vybavenost... Ale do Kuala Lumpur je to kousek - 20 minut rychlovlakem, a za rozumný peníz (15 ringitů). Už jsem tam párkrát byl, fakt zajímavé město ... ale o tom až někdy příště..

pondělí 1. října 2007

Příjezd a první dojmy

Je to týden, co jsem přiletěl, pracně se aklimatizoval, zařídil kancelář a připojil k internetu, a teď se pomlalu rozkoukávám. Zřídil jsem tento blog, kam budu snad pravidelně psát postřehy a zážitky z téhle zajímavé Asijske muslimské země.

Krátké shrnutí odjezdu a letu:
  • Před odjezdem mne neminul klasický předodletový shon ... finišování, dodělávání. Na poslední chvíli tradičně pár zádrhelů, vše vyřešeno, můžu v klidu odjet.
  • Noční bus do Mnichova (letenka z Prahy byla cca o 8 tisíc dražší, zpáteční lístek Praha-Mnichov za 1350 Kč, takže ekonomie zvítězila nad pohodlností) .
  • Zajímavé to začalo být při check-inu (odbavení) zavazadel – hned za mnou stáli dva vousatí arabáči – vzorový vzhled mučedníků z Al-Kaidy. Pak pár županistů a zahalených ženských – no, bude to zajímavé.
  • Létáme s Quatar Airlines – poloprázdné letadlo a na to 14 letušek. Rádoby kvalita, ale ... neměli Baileys (já zásadně létám jen na tento Irish Cream!!!), sice rozdali vybrané menu na křídovém papíře, ale pak mi nabídli stejně jen jedno jídlo co jim zbylo :( ... a nepřidávali ... a navíc zrovna můj úsek obsluhovala nějaká nepříjemná připitomělá černoška.
    Zaujalo mne však vybavení letadla – měli v nabídce přes 100 filmů, videohry, hudbu, bylo si s čím hrát :). I zatelefonovat jsem si mohl (6 USD / min.), případně poslat email či SMS (po 2 dolarech). A jeden zajímavý postřeh – letušky mezi sebou mluvily anglicky - asi byly z různých zemí nebo co...
  • Katar – středověk. Po přistání v Kataru se v podstatě kompletně všichni cestující přesunuli do transferové haly – směrem k přepážkám pro vstup do Kataru se vydalo jen cca 5 osob. Není se co divit, tahle arabská minizemička je dost barbarská. Chtěl jsem se tam původně podívat, ale zjistil jsem, že vůbec nevydávají turistická víza. Prakticky se tam nedá dostat. Tak ať si trhnou nohou.
    Ostatně představu o tom, jak to mají zařízené si uděláte i z letiště. Všichni imigrační úředníci v bílém županu a s turbanem. Na zdi cedulka, že kouření mimo kuřárnu přijde na 150 USD a až půl roku vězení. Ještě že za to nekamenují - to si nechávají pro ženské. Fakt ráj na zemi. Navíc tam měli turecké záchody a nevkusně zařízené odletové haly. Rychle pryč.
  • Kuala Lumpur - prý nejlepší letiště na světě (no určitě v top ten). Docela přehledné, rychlé odbavení. Ale to vedro!!! Jakmile opustíte klimatizované prostory, máte pocit, že padnete. 35 stupňů, 100% vlhkost. V tom od té doby žiju.
Tolik k cestě, teď ještě přidám výpis témat, kterým se budu chtít věnovat, ať víte, na co se můžete těšit (ale spíš je to pomůcka pro mne, abych nezapomněl o čem chci psát:).

Témata budoucích příspěvků:

Vedro (a počasí obecně)
Univerzita
Bydlení
Jídlo
Nakupování

Islám
Ramadán
Půst a vše kolem něj
Haram a Halam
Oblékání

Číňaňi
Sport (Badminton)
HariRaya
Open house

Výuka
Kulturní šok