Tak tento týden jsem skončil s učením, končím i pobyt v Cyberjaya a od zítřka začínáme cestovat (dnes mi přilétá přítelkyně). Je tedy načase, abych sumarizoval první část pobytu.
Cyberjaya
– docela „díra“. Na to že to má být high-tech supermoderní město tady tomu fakt chybí občanská vybavenost. Jeden krámek s potravinami, 3 restaurace, 5x bazén. Ale žádný pořádný společenský život, žádná kultura – na druhou stranu zase tady je čas přečíst si knížku, dodělat resty na počítači... Za zábavou se musí jezdit do Kuala Lumpur (KL), což je 20 min. rychlodráhou nebo 2 hodiny busem. Nakonec jsem tam objevil pár Čechů, takže jsem měl i kde v KL přespat, ale i tak jsem se tam mockrát nevydal.
Multimedia University of Malaysia
– zajímavá instituce. Velkoryse pojatá, nově postavená, relativně dobrá univerzita (nejlepší soukromá). Trochu moc byrokratická, hodně islámská (pořádají se tu „neoficiální“ přednášky typu: „Islám – svazuje či povznáší duši?“ nebo „Nejčastější výtky Islámu a jak jim čelit“). Islámské hodnoty jsou tu docela prosazovány (Halal food, šaría dress code, ...). Prezident univerzity je vzorný praktikující muslim (věnoval mi výtisk Koránu, ať si ho prý přečtu:), když jsem se na jedné přednášce nechal unést a šířil (na místní poměr radikální) volnomyšlenkářské názory, tak mne pak po hodině jedna studentka decentně upozornila, ať si dám pozor, abych neměl problémy :) ...
Po stránce technického vybavení tu na tom jsou překvapivě dobře, jen mají pomalý internet. Ale aspoň je necenzurovaný (výhoda svobodného okrsku Cyberjaya).
Studenti
Na univerzitě studují Malajci a Malajky (holek je kupodivu o něco víc, prý proto, že Malajci jsou na studium líní), Číňané, Indové a poměrně početná komunita Íránců (k těm se ještě vrátím). Pak ještě Arabáči (převážně Saudi) a pár studentů z Evropy na stipendiu (i jedna holčina z ČR - Lenka). I ve vzdělávání se aplikuje systém kvót, který upřednostňuje Malajce na úkor ostatních.
Jako i v jiných oblastech, i ve vzdělávání zdědili po Britech jejich model – tedy 3-4 roky bakalář a dost. Magistra si dělají až při zaměstnání, pokud vůbec. Teď se tu rozmohl trend "exportních" fakult - britská či americká univerzita zde otevře "overseas" campus, nabere studenty, 3 roky je učí tady a pak je na závěrečný rok vezme na mateřskou univerzitu a dá jim diplom. Snižuje to náklady a zvedá výnosy.
Íránci – je jich tu docela hodně a jsou to asi nejzajímavější minorita tady. A to hned z několika důvodů:
1) Mluví persky (není to arabština), čtou zprava doleva a jsou tady podobně cizinci jako já (odkázáni na angličtinu, takže mluví vesměs přijatelně a bez velkých problémů).
2) Jsou většinou velmi příjemní a společenští. Nejlepší známý (skoro bych řekl kámoš), kterého jsem tu našel, je Íránec. Pohodový, usměvavý, obětavý, relativně vzdělaný, sportovně založený.
3) Neberou islám tak dogmaticky (až na výjimky). Holky z Íránu po příjezdu sem odkládají šátky (doma je mají ze zákona povinné, tady ale rády využívají svobody – tolik ke kecům, že ženské nosí hidžab (šátek) rády a dobrovolně). Iránci také přiznávají, že občas pijí alkohol, pár z nich si dopřálo i vepřové (tedy věci, nad kterými se Malajec křižuje – chci říct půlměsícuje :) ) Ale mají tu docela problém, že je místní zákonodárství nutí žít "cudně" - např. v době Ramadánu je odmítají obsloužit v restauraci (i kdyby chtěli porušit půst, tak prostě nemůžou:), alkohol by jim správně taky neměli prodat. To mi připomíná to, že v Genting Highland je casino (jediné fungující v Malajsii), plné Číňanů a před vstupem stojí vyhazovač a Malajce, Íránce či Araby dovnitř ani nepustí (zakazuje jim to zákon - prostě nesmí hřešiti kdyby chtěli).
4) Jsou nám kulturně bližší než Malajci (vzdělání, tradice, chápání světa).
5) Doma mají tuhou náboženskou diktaturu, která se přenáší i sem. Jsou tu dvě sorty Iránců, co spolu vůbec nemluví – 1) odpůrci režimu (zpravidla v exilu, nebo legálně vycestovaní, co se ale už bojí vrátit) a 2) prorežimní studenti (vyslaní vládou na stipendium). Podle toho se diametrálně liší v tom, co vám o Íránů řeknou. Prorežimní hlásají, jak je to v Iránu príma, všechno OK, všichni happy a všechny stížnosti jsou jen propaganda USA. Emigranti naopak mluví o útlaku, represích, cenzuře, věznění, politických vraždách a tajných agentech (prý tajné službě donáší i spousta místních „prorežimních“ studentů na své kolegy a učitele – takže vzhledem k mé nevymáchané hubě na mne už asi mají tajní v Iránu založenou složku:) ). Mezi emigranty jsem také našel první ateisty, které jsem v Malajsii potkal: 2 iránští kluci v důvěrném rozhovoru označili Korán za snůšku nesmyslů a nástroj politické perzekuce. Zároveň mi ale řekli, že za tenhle názor by je doma zavřeli a že se bojí vrátit domů (jeden z nich tu je už dva roky v kuse, nejezdí domů ani na svátky, ani o prázdninách – prý by mu mohli sebrat pas). Prorežimní studenti naopak veřejně hájí islám, nechávají se vidět jak chodí do mešity a dodržují halal.
Obě skupiny se ale kupodivu shodnou na tom, že nechtějí aby USA v Iránu intervenovaly, protože jim jde jen o ropu a přinese to víc škody než užitku (viz Irák). Jsou děsně hrdí a říkají, že Irán si to musí udělat pořádek doma sám. Mají 3 tisíce let tradici a připadají si jako pupek světa (v tom se taky shodnou).
Když jsem se bavil s lidmi, co v Iránu byli, tak potvrdili, že je to krásná země, ale vládne tam tuhý islámský režim a tajná policie.
Výuka
Jaké bylo učit tady? Zajímavé. Místy mne čekal kulturní šok – to když mi v půlce přednášky začali odcházet na motlitbu (modlí se 5x denně, nezapomínejte). Nebo když jsem učil během Ramadánu ve večerních hodinách, tak se v 7:12 musela udělat pauza, aby si mohli skočit na jídlo, když dokončili půst. Další věc je, že nemají tak dobré vědomostní základy, jako u nás. Spoustu věcí, které jsem předpokládal že vědí ze střední, vůbec netušili (např. Darwin jim nic neříká, o fyzice taky skoro nic nevědí, v Evropě běžné kulturní reference vztahující se k bibli či křesťanství tady jsou také úplně neznámé)
Jinak je to tu ale sen všech učitelů – studenti uznávají autoritu učitele, nehádají se, poslouchají, dělají si poznámky ... zkrátka nezvyk oproti té „divé zběři z českých lavic“. Jen diskuse váznou, hodiny jsou hodně monotónní. Slyšel jsem dokonce dobrou historku o čínských studentech: jeden americký vyučující chtěl podnítit diskusi ... nikdo se nehlásil, nikdo nic neříkal ... tak se před hodinou domluvil s jedním studentem, ať mu na hodině položí otázku. On se fakt zeptal, a učitel nevěděl odpověď – slíbil, že to zjistí a na příští hodině odpoví. Student ale týden nepřišel na hodinu ... pak se objevil a měl doznívající monokl na oku – prý co se stalo? Ale, ostatní studenti si ho podali za to, že zneuctil a urazil profesora :) :) :)
Nebo druhý příklad - místní učitelé jsou absolutně nezvyklí na "odpor" či "záludné dotazy" - jeden si mi stěžoval, že tihle Íránci jsou hrozní, že mu při výuce kladou dotazy:) ... drzouni.
Co se týká píle a pracovitosti, tak to tu studenti mají. Ale zdá se mi, že čínští a indiční studenti jsou jaksi pohotovější než Malajci.
Taky jsem se byl jsem se podívat na pár zkouškách, na obhajobě dvou disertačních prací a na klasifikační komisi. Řekl bych že srovnatelné s námi, možná o trošku lehčí, ale těžko soudit.
Asi nejlepší stránka mého pobytu tady. Malajsie je kulinářským rájem. Potkávají se tu čínská, thajská, indická, indonéská a tradiční malajská kuchyně. Každý si vybere. A za pár korun. Výborná Roti Telur (placka s vajíčkem) stojí cca 5 Kč. Skvělý masitý oběd pořídíte do 30 Kč. Za 50 Kč se přejíte. Podívejte se do mé fotogalerie, tam uvidíte, jak se tady jí...
Věci tady bývají docela ostré, ale dá se říct, že to chcete bez chilli a pak je to dobrý. Já nejvíc jedl asi thajskou stravu (nudle s plody moře), nebo placky. A kuřata. A ryby (velmi levné). Jen je problém tady sehnat šunku :) ...
Přátelé a známí
Za dobu co jsem tady byl jsem si udělal řadu známých. Šéf Knowledge management centra prof. Woods byl skvělý, rozumný a příjemný Angličan. Moc rád jsem ho poznal.
Prezident univerzity – zajímavý týpek – hrával jsem s ním pravidelně badminton, na to že mu bylo skoro 60 fakt válel (porazil jsem ho jen jednou jedinkrát). Jinak ale z univerzity udělal rodinný business - na rektorátu a ve vedoucích funkcích fakult zaměstnal skoro celou svou rozvětvenou malajskou rodinu:).
Hafiz – prezidentův syn – pohodový kluk – 23 let, manželka, dítě... ale i tak jsme párkrát vyrazili na víkend na výlet.
Amin – asi nejlepší známý. Iránec. Prorežimní. Na univerzitě pracuje na rektorátu jako šéf „náborového“ centra pro blízký východ. Pravá ruka prezidenta. Když se s ním nebavíte o náboženství, tak je absolutně v pohodě.
Fatima - Thajka co konvertovala na Islám. Doteď nechápu proč. Ale jinak v pohodě, usměvavá, pohotová, chytrá holka. Pracuje na rektorátu.
Počasí
V Malajsii nejsou roční období – tady je nonstop vedro. A deštivo. Déšť nemá nějakou pravidelnou periodu, prší kdy se zachce (spíš odpoledne, ale není to pravidlo), ale když začne, tak je to síla. Tropický liják, průtrž mračen. Strouhy na dešťovou vodu jsou tady metr široké a dva metry hluboké! A jednou jsem zažil, že nestačily. Protože nemají roční období, tak ovoce a zelenina dozrávají tak nějak průběžně. I několikrát do roka. Zkrátka ráj na zemi
V noci teplota klesá ke 20 stupňům, takže není potřeba izolace, zateplování či vytápění. Dokonce tady ani nemám teplou sprchu.
Nakupování
Je tu docela levno. Textil i jídlo. Navíc poslední dobou se nakupování stalo volnočasovou aktivitou. Lidé celé víkendy tráví v megaobchodních centrech, protože je tam klimatizace zdarma :).
Sport
Sportu tady moc nedají, výjimkou je badminton (národní sport), fotbal (jsou tady fanoušky anglické Premiere League - polovina národa fandí Manchester United, neuvěřitelné. Pramení to z toho, že historicky se bohatí Malajci vzdělávali na Britských univerzitách a odtam si přinesli fandovství klubu z města kde studovali (Liverpool, Londýn, Manchester, atd.). Na univerzitě dostavěli prvotřídní sportovní zázemí (hřiště, stadion, plavecký bazén, atd ... ale zůstává to téměř nevyužité).
Co dál?
Plány jsou jednoduché - v neděli a pondělí Kuala Lumpur, v pondělí večer letíme do Thajska (Bangkok), pár dní v okolí hlavního města, pak na sever do Chiang Mai, na závěr na jih k Phuketu (tam prý jsou super pláže, ostrovy a potápění), od 25. 12. pak desetidenní kolečko po Malajsii – Malaka, Singapur, východní pobřeží, deštné pralesy, Lankawi, Penang, Cameron Highlands ...
stay tuned, more to come :) ...
Žádné komentáře:
Okomentovat