Hari Raya

Šťastné a veselé Hari Raya!!!


Hari Raya Puasa Aidilfitri (arabsky Eid ul-Fitr) jsou něco jako muslimské Vánoce ... slaví se konec půstu, konec Ramadánu. A jak se slaví? Během následujícího měsíce po ukončení půstu se navštěvuje rodina, pořádají se "open-house" a v práci se všichni tváří, že tam nejsou (pokud tam omylem jsou).

Open-House - návštěvní den - pořádají muslimové zpravidla někdy v prvním týdnu po ukončení půstu. Navaří typická malajská jídla a pozvou všechny známé na návštěvu (zpravidla v rozmezí 11:00 - 16:00). Návštěva ale zpravidla netrvá déle než čtvrt hodinky ... přijdete, pojíte a odejdete. Je považováno za neslušné zdržet se o moc déle. Open house pořádá dokonce i premiér a Sultán- a každý může přijít k nim domů a dostane najíst (zpravidla se servíruje převážně rýže, takže příliš netratí ... ale i tak - zkuste si skočit na Vánoce ke Klausům na Hrad :).

Minulý týden mi přišela od samotného prezidenta univerzity tato pozvánka:

Dr Tony,
As I have mentioned to you the other day, you are cordially invited to my house for lunch on Saturday, 13th October 2007 anytime after 11.00am. My house is located inside the Melaka campus.
I look forward to having you with my family for lunch.
Best regards.

Ghauth.

takže v sobotu jsem spolu s prof. Woodsem jeli na návštěvu. Napřed jsme se ale stavili v jedné rezidenci v Kuala Lumpur, kam byl pozván Peter (a já jsem se vetřel tak nějak s ním - ale to nevadilo, hostitel byl nadšen a potěšen mým zájmem, ukázal mi všechno tradiční jídlo a vše ochotně vysvětlil ...) a pak jsme jeli asi 100 km na jih do Malaky, kde má univerzita druhý campus.

U presidenta (byl oblečený v tradičním oblečení Baju Melayu - což vypadá jako noční košile se sukní) jsem ochutanal dalších pár specialit - například hovězí Rendang (ale česká kuchyně je fakt lepší), zdovřile pokonverzoval, jako osobní dar předal broušenou vázu (VŠE mne totiž tentokrát - na rozdíl od Mexika loni - vybavila jen propiskama a propagační brožurkou a to mi přišlo fakt trapný dávat - takže reprezentační dary, aby VŠE nevypadala jako sociálka, tentokrát hradím ze svého :( - že by rektorát začínal šetřit?)

Po krátké krmi (mimochodem, jedlo se tradičně rukama) jsme se přesunuli do obýváku, kde se řeč stočila na smysl Hari Raya (oslava konce půstu, kdy správný muslim se musí o své jídlo podělit s ostatními) - pak se mne prezident zeptal, kolik máme v ČR muslimů, že nejsem s tímto svátkem obeznámen. Když zjistil, že u nás muslimy nemáme (šok!), a navíc že jsem nevěřící, divně mu zablesklo v očích, šáhl po Koránu a začal mi ho zaníceně vysvětlovat ... citovat z něj, přesvědčovat ... dobrých 15 minut indoktrinace - a na závěr mi jeden výtisk koránu (AJ překlad) daroval, ať prý si mám co číst :). Dost dobře jsem to nechápal - chytrý, vzdělaný (doktorát z Británie), dobře situovaný - a přitom zaníceně věřící. Jeden by řekl, že to bude brát vlažně... ale ne - tolik k islámu.

Cestou zpátky jsme v autě důkladně rozebrali islám a ostatní místní náboženství (Číňani a Indové mají svá náboženství) - vůbec debaty s prof. Woodsem jsou skvělé - opravdu mu to pálí a má docela rozhled, k tomu 25 let životních zkušeností z této části světa - pokaždé když se s ním bavím (prakticky denně aspoň hodinu) mne obohatí mne o nové poznatky a postřehy o Malajsii, Singapuru a Austrálii.

Kulinářský koutek

Při Hari Raya se jí především tradiční malajská a thajská jídla - na horním obrázku vidíte thajskou kuchyni - z prava doleva: rýže s kuřecím masem, okurka a strouhané mango - nějaké místní kopřivy (nebo co to bylo) na česneku s nasolenou sušenou rybou - kuřecí výpečky (včetně kostí) - smažené kořeny (bůhví čeho) - směs buráků, rajčat a fazolí - a na závěr smažené kalamari.

Ke všemu se jako příloha jí rýže - na to na dva způsoby:

1) Ketupat - rýžové "knedlíky" - z palmových listů se upletou "košíky", naplní se rýží a 6 hodin se vaří. Pak se usuší, rozkrojí a servírují ...


2) Rýže v bambusu - useknete bambus, vystelete listím, naplníte rýží a nad ohýnkem pár hodin vaříte. Vypadá to (a chutná) trochu jako sushi s bamubsem.





Na závěr se pak podávají různé sladkosti - např. karamel, který nejde ukrojit, ani ukroutit - takže vypadáte jako pitomec, když se snažíte ze slušnosti ochutnat a ono to fakt nejde :). Nebo medová rýže (docela dobrá), případně cukrová voda. Mimochodem, všechny tyhle zákusky jsou NESKUTEČNĚ sladké (prof. Woods trefně poznamenal, že tady nemají diabetiky - všechny totiž okamžitě zabijou zákuskem). Asi si tady tím pikantním jídlem (cpou chili do všeho) spálili chuťové buňky nebo co, takže zákusky se téměř nedají jíst - a to říkám já, který doma platí za cukromila. Tady ale téměř nesladím.