Krabi a znovu Kuala Lumpur

Cesta z ostrova na pevninu byla zajímavá. Za sedm stovek jsme si koupili kombinovaný lístek - přes noc (21:00 - 5:00) lodí do Surat Thani a navazujici bus do Krabi. Loď příjemně překvapila, neměla postele, ale podlahu pokrytou matracemi, spalo se pohodlně, ani to moc nehoupalo - luxusní volba. Navíc jsme na lodi potkali další Čechy (asi tam fakt máme nějakou tajnou kolonii:)) ... tentokrát celou rodinku s pěti a devítiletou dcerou. Docela jsme koukali, že si troufli vzít děti s sebou, ale nutno podotknout, že měli holky dobře vychované a "vytrenované", brali to fakt s klidem a v pohodě.
Ráno nás v přístavu naložili do taxíků a odvezli 500 metrů někam ke krámku, kde (docela draze) prodávali kafe, čaj a nějaké pečivo ... ale hlavně všechny Thajouny zajímalo, kam máme namířeno dál z Krabi ... když jsme jim řekli že na letiště, tak nám hned nabízeli návazný lístek na minibus za 400 BH. To se nám zdálo předražené (podle LP to mělo být 3-4 km, tedy max. 60 BH taxíkem), tak jsme se jim vysmáli.
Po půl hodince nás převezli dalších 500 metrů někam jinam, kde jsme hodinku čekali na autobus. Až přijel, tak nás do něj naložili a vyjeli jsme ... po cca hodině jízdy nás uprostřed dálnice přeložili do jiného busu ... který nás měl hodit do Krabi. Jenže nikoli na autobusák :( ... zavezli nás 4 km za město, kde uprostřed ničeho postavili "nový termínál pro turisty" - v překladu "past na turisty", kde jsou cestovní kanceláře, které nabízí docela draho odvoz do dalších destinací. Jako vrchol drzosti je, že k tomuto "turistickému terminálu" nevede žádný veřejný autobus - jen předražená taxi. Když jsme se ptali, jak se dostat do centra města, odpověď byla že jen a pouze taxíkem, který nám milerádi zařídí. Na to jsme se jim vybodli a začali šlapat pěšky po cestě (a s námi ta rodinka s dětmi - klobouk dolů!). Po cca 500 metrech jsme chytili místního veletuk-tuka, který nás všechny za 120 BH hodil do města. Krabi jsme moc neprošli, jen hlavní třídu a okolí, zato jsme docela polaškovali s naháněči taxíků, kteří nám nabízeli svezení na airport za "neodolatené" tři stovky. Nakonec jsme se dopídili k busíku (dodávka co čeká, než se naplní), který nás tam hodil za 50 na osobu.
Odlet v pohodě, jen jsme v Kuala Lumpur museli přejet z nízkonákladového terminálu LCCT na terminál KLIA-mezinárodní (bus za 1,50 RM, každou půl hodinku), odkud nám jela rychlodráha do Cyberjaya a KL. Večer jsme ještě stihli půjčit auto a vyjet se podívat na noční Putrajayu a dát si štědrovečerní rybu (já jsem místo kapra zvolil krevetu). Cestou nás zastavili policajti (asi proto, že jsem na dálnici přejel půlící ostrůvek a obrátil to do protisměru), ale nakonec je víc než můj dopravní přestupek zaujalo, že Šárka u sebe neměla doklady ... No, řešilo se to dobře půl hodiny, nakonec jsem zavolal Hafizovi a ten to nějak ukecal. Ani pokutu jsme neplatili. Po návratu jsme si skočili se vykoupat do bazénu (netradiční oslava Štědrého večera).
25. 12. - což jsou v Malajsii Vánoce (slaví se tu podle Britského vzoru až ráno, když se rozbalí dárky) jsme se vydali do Sunway Lagoon, kde je vodní zábavní park - ale bylo tam tak našlapáno, že jsme koupání vzdali a raději se prošli po nákupech. Nákupní centra jsou tady fakt obrovská; Times Square má v sobě celou horskou dráhu, v SunWay je dokonce otevřené veřejné kluziště.
26. 12. hned po ránu jsme zajeli do Olympusu uplatnit reklamaci. Foťák nám vzali s tím, že do týdne se nám ozvou. Žádný náhraní nám nedali, tak jsme museli ještě do Bukit Bintang (okrsek v KL kde jsou nákupní centra s elektronikou). Po důkladném vybírání jsme koupili Pentax S10 za 900 RM včetně 2GB karty a pouzdra - což zpětně hodnotím jako výborný nákup (fotí ostře a kvalitně v 10 MPx rozlišení). Zbytek dne jsme strávili relaxování a přípravou na odjezd na jih brzy ráno.

Ko Tao - pobyt a potápění

Tak jsme nakonec na ostrově zůstali 3 dny. Bylo tam krásně, pravda - ceny cca o 20-30 procent vyšší než na pevnině, ale i tak to tam bylo cenově dostupné. Je to bezva, když si Čech někde může připadat jako devizový cizinec :)
První den jsme jen tak lenošili na pláži a projížděli si ostrov na motorce, koukali se na různé pláže a pak si vyjeli na jeden z vrcholků koukat na západ slunce. Zkrátka romantika. Večer jsme se ještě rozmazlili - Šárka si dala manikůru a pedikůru, já hodinovou masáž (fakt dobrá) - oboje za 300 Bahtů (150 Kč).
Druhý den přišlo na řadu šnorchlování - půjčili jsme si šnorchly a vyrazili ke korálům. Fakt pěkné, spousta ryb a hezké korály, jedniná stinná stránka byla, že se nám podařilo utopit údajně vodotěsný foťák - nový Olympus Mju 770. Šnorchloval jsem s ním sotva ve dvou metrech hloubky (má vydržet do deseti!!!), vyfotil tak pět-deset fotek a konec. Dostala se do něj voda a kromě foťáku samotného odepsala i polovinu fotek!!! Fakt bezva - jsme bez foťáku a bez fotek z dovolené. Ať žije Olympus... den byl už docela na draka, večer jsme si skočili na večeři (rybička za 300 bahtů) a na internet napsat reklamace na všechny strany (malajský Olympus odpovědel obratem, česká pobočka mlčí i po 3 týdnech).
Třetí den přišlo na řadu potápění - Šárka nakonec odolala mému naléhání, já si za 2000 BH koupil půldenní rychlokruz. Odvezli nás k ostrůvkům na severozápadě ostrova (dalo by se tam i doplavat), pak mi vysvětlili základy potápění, oblékli do neoprenu a dali přístroj - a plav. Napřed ke břehu, kde se trénovaly věci jako vyrovnávání tlaku, dýchání pod vodou a dostávání vody z masky, když tam nateče... Až jsem to zvládl, tak měl následovat hodinový ponor - ovšem po 10 minutách mi začal utíkat vzduch netěsností v hloubkoměru - fakt bezva. Takže po 40 min. jsem měl prázdno. Na houby :/ ... Instruktorka mne ujišťovala, že to je OK, pak říkala, že to hned po návratu dá opravit, ale to je mi platný jak mrtvýmu kapesník. Ale i tak mi to stačilo, potápění mne nijak moc nevzalo ... ne že by to bylo nějak špatný, ale zase úplně unešený jsem z toho nebyl. Padák, paraglide nebo snowboard je lepší zážitek.
Šárka po celou dobu šnorchlovala a byla z toho nadšená ... jen ji trochu požahaly nějaké sasanky nebo co ... jo a já si o korál rozřízl dva prsty ... ale jinak se potápění/šnorchlování vydařilo.
Večer jsme ještě podnikli tůru na nejvyšší pahorek ostrova - 220 mnm (Šárka trochu trucovala a nechtěla lozit po skalách a prozkoumávat divokou džungli:), a pak už jen večeře a hurá na večerní loď na pevninu.

Raj ma jmeno Ko Tao

Ostrov kokosovych palem, blankyneho pisku a koralovych utesu, to je Ko Tao. Po namahavem nocnim presunu vlakem (jen k sezeni, spatny spanek) a pak lodi (cekali na nas uz na nastupisti a hodili k lodi) jsme dorazili na ostrov.
Na lodi nas prekvapili dve jine party Cechu - celkem nas tam bylo 9 Cechu na cca 40 cestujicich. Po vystoupeni na breh jsme potkali dalsi tri - asi tady budujeme kolonii nebo co... :)
Ihned jsme pujcili motorku (120 bahtu na den), bagly nechali v pujcovne a projeli ostrov hledajic ubytovani. Nakonec jsme usmlouvali peknou zdenou chatku za 400 bahtu (Sarka odmitla jednu hezkou, rakosovou za 150 s odkazem na pavouky a jine hlavonozce), zato v soucasnem obydli mame asi 20 centimetroveho jestera - rikame mu Agata.
Pak hura na plaz, fakt luxusni. Pak na dalsi plaz a na dalsi plaz ... uz jsme projezdili pulku ostrova.
Navic zvazujem, ze si dame rychlokurz potapeni, zitra ale asi zacnem zlehka snorchlovanim.
Mame se krasne, vsechny zdravime

Z Chiang Mai az k rece Kwai

Chiang Mai
Pujceni motorky se ukazalo jako bajecny napad. Za 250 Bahtu (krat 0,6 na ceske kacky) na den jsme si pujcili automaticky skutrik o objemu 125 ccm. Byl novy, tak mel slusny odpich, docela svizne nas svezl oba dva + batoh. Spotreba byla litr benzinu (28 bahtu) na 40 km.
Prvni den jsme se rozhodli pro mensi vylet, jen tak na otestovani jak to jede a co a jak, tak jsme vyrazili do hor za mesto, kde je zimni kralovsky palac, velky klaster a par domorodych vesnic.
Predtim jsme ale jeste vyuzili toho, ze mame vlastni dopravni prostredek a poradne protrajdali mesto, stavili se na nadrazi koupit listky na vlak (v agenturach chteli 200 bahtu priplatek), konecne nasli McDonalds (maji tady veprovy! a kureci hamburger) a pak utratili majlant v obchode s oblecenim (znackove, kvalitni a pritom velmi levne). Chang Mai byl jednoznacne nejlepsi destinaci co se tyka nakupu. Bylo tam levne a nasli jsme jeden obchodak, kde meli kvalitni obleceni a sportovni veci, takze jsme doplnili vybavu a satnik na dva roky dopredu. Na vlastni vylet jsme se vydali az odpoledne, motorka funela do kopcu (pres 1000 metru prevyseni), nahore bylo chladneji, videli jsme par kavovych plantazi (a dali si tam luxusni kafe s vyhledem na kavove kere), pak zkoukli domorodou vesnici (fakt sila, chatrce z rakosu, spatna hygiena, vsude chudoba....). Cestou zpet jsme okoukli kralovsky palac a chram.
Chram byl na kopci, vedlo k nemu dlouhe schodiste lemovane prodejci vseho mozneho. My jsme udelali trzbu zenske co prodavala jahody (30 Bahtu za dve porce), ananas a smazena kureci stehna (po 10 bahtech). Chram byl zajimavy, vic honosnejsi nez obvykle, vic zlata, vetsi sochy, vic poutniku ... asi to z vrcholu kopce bylo k Budhovi bliz :).
Vecer pak navsteva trhu, zase nejake ovoce (pomelo, ananas, banany a tak...) a nejake suvenyry a darky (mate se na co tesit). Pak jsem se prejedl bananovych palacinek s cokoladou (Roti banana - 25 bahtu za kus), cehoz jsem nasledne docela litoval (ale do rana dobry).
Nasledne jsme si naplanovali dvoudenni vylet do Pai - 140 km pres hory. Videli jsme krajinu v udoli pod kopci, v podhuri hor jeden krasny vodopad(ale vstupne do NP bylo nekrestanskych 200 bahtu pro cizince - plane po cely den na vsechny vstupy), v horach pak jeden horky gejzir (vcetne koupani v sirovodikove koupeli) - voda tryska 98 stupnu horka, ale po 200 metrech vychladne na prijemnych 30-35 stupnu. Na zaver jsme zazili tropickou bourku - na motorce nic moc prijemneho, tak jsme to zabalili asi 15 km pred Pai u dalsiho Narodniho parku s horkymi prameny.
Jenze, chyba lavky ... tohle byly takovene nase Karlovy Vary - vcetne cenove urovne. Nestava se nam tu casto, abychom na neco nemeli finance, ale tamni nabidka luxusniho ubytovani za 1800 bahtu nas opravdu neoslovila. Nakonec jsme nasli nejlevnejsi "resort" s chatkou za 800 bahtu na noc (usmlouvali jsme to na 500)... Chatka mela vlastni koupelnu, kam byla privedena horka voda primo z pramenu - tak jsme si s Sarkou dali velmi prijemnou horkou koupel. Uzivali jsme si to do okamziku, kdy na nas vykoukl asi 10 cm skorpion (ze by se chtel taky koupat:)) ... Splachnul jsem ho do odpadu a Sarka ho pak ctvrt hodinky zalevala varici vodou z pramenu ... To byl konec romantiky, z Sarky se vykluboal amatersky entomolog s velmi intenzivnim zajmem o tropicky hmyz. Objevila dalsi 3 pavouky (rozpeti pod 10 cm), ktere mne donutila zavrazdit ... a celou noc pri rozsvicenem svetle hlidkovala, odkud vyleze dalsi.
Za zminku stoji jeste thajska televize - meli jsme tam dva mistni programy - docela sila :O ...
1) Kvalita zpracovani vypada vazne amatersky
2) Napln zpravaodajstvi - 20 minut do detailu pokryt, co toho dne racil udelat kral, 10 minut pak na vse ostatni, vcetne predpovedi pocasi.
3) Pak narodni hymna - 5 minut prostrihu krale, od cernobilych fotek v plenkach az po ukazky ze soucasnosti (kral budovatel, kral vedec, kral si hraje s detmi, kral statnik, kral vojak, kral na vesnici, kral v tovarne) - to vse oramovane zlatou svatozari, nevkusne.
4) Pak 5 minut hudebni klip nabadajici, at jdou lidi 23. prosince volit (a zaroven schematicky naznacujici, jak vlastne volby probihaji - tanecnici mavali obcanskym prukazem, jako aby si ho lidi nezapomneli, pak dotancili ke chramu (tady se nevoli ve skolach, ale v chramech), prohledli seznam kandidatu, 3 vybrane zvolili a radostne odtancili pryc) - mimochodem, ted kolem mne prosel 20 cm pavouk, Sarce to ani nereknu, ani by nedopsala email, jak rychle by odtud vystrelila -
5) Pak silena thajska telenovela, proti ktere soap opery jihoamericke provinience jsou vysoce umelecky hodnotna dila (herci prehravaji a cele to vypada jako spatny vtip).

Brzy rano jsme vyjeli, podivali se na horke prameny, a cestou jsme narazili na zaparkovaneho slona (stal si tam jen tak ve staji, tak jsme ho sli podrbat a vyfotit). Tak jsme ho nakrmili a pak v Pai dali snidani (ryzi s varenym veprovym, jak smazene kure a klobasku), koukli na jeden mistni chram (bylo tam jezirko plne ryb, skoro ani plavat nemohly, jak tam bylo naslapano), navic jeden z chramu byl zasveceny krali ...
Cestou zpet ridila Sarka, az na jeden mensi karambol bez vaznejsich problemu, nakonec se z ni vyklubala motorkarka par excellance.

Odpoledne jsme vratili motorku, dali sprchu a odjeli nocnim vlakem do Bangkoku. Spaci vozy byly prekvapive prijemne, i kdyz to byla jen druha trida AC, vyspali jsme se do ruzova. Jen jsme nabrali 2 hodiny zpozdeni, coz zadny z Thajcu nevidel jako problem. :)

Pak jsme se presunuli pres pulku bangkoku a autobusove nadrazi a po dvou hodinach cesty mistnim busem (83 bahtu - cesta s turistickou aganturou by prisla na 1200) jsme vystupovali v Kantanaburi.
Rychle jsme nasli prijemny hotylek na brehu reky, vzali si pokoj s vyhledem na reku (jeste jsme mohli spat na housebotu, ale ten byl sluncem vyhraty). Vubec, v Kantanaburi bylo nejvetsi vedro, co jsme tu zatim zazili.
Vykoupal jsem se v rece Kwai, pujcili motororku (150 Bhatu) a jeli se podivat napred do muzea (zajimave, poucne) a pak na samotny most. Ten trochu zklamal, nic extra a pres davy turistu skoro nebyl videt :). Navic na konci valky ho znicili, takze je opravena verze.
Vecer do mesta - ja si skocil k holici - to byl zazitek!!! Skoro hodinu se se mnou strachal. Napred ostrihat, to bylo jeste normalni, pak prislo na radu holeni - a to byl zazitek. Klasicky mne oholil, pak naplacal nejaky krem nebo co ... a holil podruhe, tentokrat to vzal komplet (oholil mi i celo, nos a usni boltce :O) ... Nasledovala masaz obliceje, vystrihani chloupku z nosu, oholeni kontur okolo vlasu, masaz ramen a navoneni. To vse sakumprask za 28 Kc :) ...
Pak Sarka objevila Batuv obchod kde meli slevy, tak jsme nakoupili boty na par let dopredu (prumerna cena paru kvalitnich bot byla tak 120 Kc).
Dnes rano navsteva snad nejhorsiho muzea co jsem kdy videl (bylo to skladiste haraburdi vseho druhu, co kde nasli, to vystavili) a pak jsme si zajeli na opici farmu, kde trenuji opice na trhani kokosu. Docela zajimave, jen mi tech opicek prislo lito. Ale chytre byly, to se jim neda uprit. Navic je vycvicili i na ruzne "vtipne" scenky jako je hazeni balonu do kose, jizda na trojkolce ci rozvazovani provazku ... No, 200 bahtu bylo tak akorat, co jsme za to zaplatili, za vic by to nestalo (puvodne chteli 200 za kazdeho, ale to jsme se jim vysmali)...
Pak velmi dobry obed (30 bahtu) a cykloriksou (60 bahtu) k autobusu a hura do Bangkoku.
V podvece jsme jeste jednou prosli turistickou ctvrt, koupili jeste jeden batoh (700 bahtu), Sakra nejake piercing sperky a po veceri u McD dojeli na nadrazi. Ted hodinka internetu a pres noc do Chmptonu, odtam lodi na ostrov Ko Tao, kde se chceme v poledne slunit na nadhernych plazich a snorchlovat na koralovych utesech. Asi tam nebude internet, tak nam drzte palce :) a muzete i trosku tise zavidet :) ... ale nebojte, vyzkousime vodotesny fotak, takze budou fotky z potapeni. V pondeli nam to konci, letime do Kuala Lumpur, kde vypalime fotky a dopiseme denik.
Pro dnesek se loucime
Tony a Sarka

Z Bangkoku do Chiang Mai (pres pul Thajska)

Bangkok - mesto exotiky
Navsteva vecernich trhu v Bangkoku se ukazala byt velmi zajimava a prinosna - Sarka si koupila novy batoh (350 Kc), par tricek, nejake dalsi drobnosti ... Ja pak konecne splnil muj slib, ze pri prvni prilezitosti ochutnam smazene kobylky (pekne, masite, asi 4 cm velke a jako nasup jsem si dal par druhu cervu - jen cca 10cm svaby jsem si nechal utect :). Zkratka exotika jak ma byt. Sarka si exotiku vychutnavat odmitla, a dokonce mne pak nechtela ani libat :( - citlivka :).
Rano jsme vyrazili koupit listky na vlak a planovali jsme pak pokracovat busem cca 80 km od Bangkoku na plovouci trhy. Nakup listku se vsak protahl na 2 hodiny (vsechny vlaky byly vyprodane na tri dny dopredu, navic jsem musel menit cestovni seky a banka otevirala az v devet) .... Tak jsme nakonec zmenili plany a zustali v Bangkoku ... a nelitovali jsme. Videli jsme dalsi chramy (dalsi zlaty megabudha, tentokrat lezici), kvetinove trhy, ochutnali dalsi exoticke jidlo, pohadali se s riksou :) ...
V pet jsme byli v cestovni agenture, kde nas meli dopravit k autobusu - do ctvrt na sest se nic nedelo, pak nas nalozili do taxiku a nekam poslali - s tim, ze tam na nas budou cekat ... To se ukazalo jako trochu problem, taxikar zabloudil nebo se spatne domluvili, kazdopadne pekne vzruso, ale nakonec se to vyresilo. Koupil jsem jeste par hambrgeru na cestu a nasedli do historickeho luxusniho autobusu (luxusni byl tak pred 20lety:) ...
Cesta na sever do Shang Mai byla docela umorna (12 hodin pres noc), v autobuse pousteli nejakou thajskou "zabavni show" - docela sila. Nevkus asijskeho sthihu. Kam se hrabe Nova :)
Ve 4 rano jsme dojeli, cekal nas tuk-tuk a hodil do hotelu, schrupli jsme si do 11 a vyrazili do mesta. Je to tu ve vyssi nadmorske vysce, tak je tu chladneji, mesto je docela provincni (jen 1,5 miliony obyvatel), par chramu ... Zabookovali jsme si dvoudenni vylet a vecer jsme nakupovali veci, co bude potreba (kratasy, dlouhe kalhoty, boty a bundu pro Sarku, adapter na mistni zasuvky, celovku na nocni pochody, atd...). Navecer exoticka vecere (zajimava restaurace, sedelo se tam na zemi a nohy se prostrkavaly dirou v podlaze dolu). Sarka ochutnala zabi stehynka (je to jako gumove kure, nevim co na tom ti Francouzi vidi), pak jeste tradicni toulani nocnim mestem (akcni vlozka, v jednom chramu jsem zapomnel obal na fotak s nahradni baterkou, pak jsem se pro nej vracel, uz bylo zamceno, musel jsem pres zed a navic odhanet hladove psy, kteri obal meli za zradlo (mame pokousanou baterku, ale funguje).

Vylet do dzungle
Super - 700 Kc za osobu, ale stalo to za to. Rano nas nalozili v hotelu, odvezli k vodopadum (7 clenna skupinka - my+3x UK+ 2x Nemcecko), pak obed, po obede 3 hodiny prochazka dzungli (s vysvetlovanim co kde roste a proc), pak 1,5 hodiny jizdy na slonovi - nase slonice se jmenovala Bo, Sarka ji i ridila :))) (tuhle atrakci by meli zavest v Prazske ZOO:). Na slonech jsme dojeli do domorode vesnice (fakt sila, pockejte ne fotky), tam jsme v chatrci prespali do druheho dne (v noci byla necekane zima - tak 10-15 stupnu, od 4 rano kokrhali kohouti nonstop)... Rano jsme od domorodcu nakoupili suvenyry a vyrazili dal ... prochazka vypalenou dzungli - dnes kultivovanou krajinou (mezi policky bananu, buraku, ryze atd...) ... prosli jsme dalsi vesnice a pak se svezli po rece na bambusovych vorech.
Fajn zazitek, ale sloni vedou :)... Vecer zpatky do ChiangMai, ted jsme si zabookovali listky na vlak na utery vecer, tak nas tu cekaji jeste tri dny.
Koupili jsme mapu, zitra pujcujeme motorku a udelame si vylety po svem ... Navic zvazujeme rafting, to jeste uvidime...
Mame se moc fajn, nalada v teamu skvela, jen tak dal....

Kuala Lumpur ve dvou dnech

V sobotu priletela Sarka, po privitani jsme vecer jeste skocili do bazenu a prosli nocni Cyberjaya. V nedeli brzy rano vyrazime do KL, jen nejede zadny autobus k vlaku (takhle brzy jsem za celou dobu, co tu jsem nevstaval, tak jsem tu zradu ani netusil), ani taxik se nechtel ukazat, ale nakonec jsme stopli nejake auto, co nas k vlaku hodilo. V 8.45 dorazime k Petronas towers, kde na nas cekaji rezervovane listky (jeste ze tak, je nedele a ceka tam nekonecna fronta) na vyhlidkovy Sky Bridge ve 42. patre. Docela vyska, jen to byla rychlovka. Snidame Roti Telur s vajickem aTe Tare, pak cely den jedna atrakce za druhou:
Akvarium se zralokem, rejnoky, morenami /videli jsme i krmeni/ - jako bonus tam navic meli i ostatni tropickou faunu - obrovske pavouky, skoro pulmetrova zaba, opice atd.
Z akvaria jsme se vydali do stareho centra - kolonialni ctvrti. Meli jsme kliku, zrovna tam byl festival vsech Malajskych regionu - takze Sarka za dve hodiny ochutnala a videla zhruba tolik jako ja za dva mesice. Asi nejvic zaujal smrduty Durian a pikantni ryze v bananovem listu.
Potom jsme zkoukli Little India (Sarka si koupila bluzicku), Chinatown (ten prisel Sarce odporny - same napodobeniny znackovych veci, sunty, a vlezli prodavaci), pak jeste Bukit Bintang (obrovske obchodni domy) a zakoncili jsme to v Times Square (obchodak, ktery je tak velky ze uvnitr je horska draha a zabavni park).
Vecer jsme prespali u znamych v KL (Sarka cely vecer slouzila jako medicinsky konzultant:), rano vyrazili jeste do mesta ... ale uz v poledne se presouvali do Cyberjaya, kde jsme se rychle sbalili a sli se rozloucit s mymi kolegy a znamymi z Uni. Cekalo mne prekvapeni - usporadali pro mne sezeni na rozloucenou, koupili i vyborny dort!!! Hafizovi, Aminovi a Fatime jsem dal brousene sklo co dovezla Sarka a pak nas Aminuv kamos hodil na letiste.
Odbaveni v pohode, jen zajimavy ukaz pri nastupovani do letadla: Air Asia totiz nevydava mistenky, kazdy si sedne jak prijde - takze cestou k letadlu (je to nizkonakladova spolecnost - zadne nastupovani rukavem, hezky pesky po plose az k letadlu) jdou vsichni hrozne rychle ... nedalo mi to a rozbehl jsem se (jeste jsem to glosoval, ze uvidim co to s ostatnima udela) a tim jsem spustil lavinu ... cca 100 lidi se zacalo hrnout za mnou - bylo to jak z filmu Vrchni prchni :0
Let byl bourlivy, docela to hazelo, Sarka se hezky bala ....
Po pristani neprijemne prekvapeni ve forme viza (CR je snad jedna z 10 zemi, co viza potrebuje, jinak vsichni sli primo k odbaveni). Zacvakali jsme litr za razitko do pasu (VELMI NEPRIJEMNI UREDNICI) a sli k odbaveni (docela mne tam "rozesmalo" velke upozorneni, ze kdyz ti vydaji vizum a pak u vedlejsi prepazky nepusti do zeme, ze penize za vizum nevraci... )
Z letiste jsme chteli jet verejnou dopravou (bus 551), ale nejak jsme vymekli a za 75 Kc jeli letistnim Shuttle busem primo do centra.
Bankonk prekvapi - VELMI rusne mesto, diskoteky, bary, ulice plne prodavacu i v 10 vecer ... proste to tu zije... Pomerne rychle jsme nasli hotel (Budget hostel) 400 Bathu (200 Kc) za cisty dvouluzkovy pokoj. Nechali jsme si tam veci a vyrazili na obhlidku ...
Dali veceri v McD, pak mi Sarka durazne nedoporucila lakava krepelci vajicka od poulicniho prodavace, posedeli u osvetlene a ozvucene fontany ... pak vecer jeste laskovali s prodavaci a smlouvali, ale nic nekoupili.
Dnes rano jsme si chytli Tuk-Tuk (motorizovany riksa), ten byl jako med, porad nam neco nabizel a ze pry nas hodi na turisticke informace. Z toho se vyklubala predrazena turisticka kancelar a kdyz jsme jim neskocili na spek (nabizeli nam 3 denni vylet za 1800 Kc, vcera vecer jsme ho mohli mit za 750 Kc) a rekli jim, ze jsou predrazeni, tak se urazili a byli velmi neprijemni. Riksak pak zase zacal neco o tom, ze nas povozi po hlavnich atrakcich mesta, jen za par Bathu ... no ,napred nas vzal k velke (30 m) zlate sose Budhy - okolo byla spousta chramu, fakt zajimave ... ale riksak nam na to chtel dat jen 10 min. To jsme docela ignorovali a pekne si to prosli a vyfotili. Riksak tam jeste cekal, hodil nas ke druhe "atrakci" - to byl nejakej zavrenej chram (asi myslel, ze budem hned venku). My si to v klidu prosli, vyfotili zajimavosti, podivali se i do vedlejsiho chramu ... kdyz jsme se vratili, tak byl riksa hrozne neprijemnej - az drzej. Pak nas zavezl "nad plan" do jedne krejcovske dilny (opet predrazeno) a nakonec k slibovane zlate hore. Tam zmenil pristup a prestoze bylo domluveno, ze nas jeste hodi zpatky odkud jsme vyjeli, zacal se dozadovat zaplaceni, protoze nam pry vsechno hrozne trva a on ze nebude cekat ... mel jsem ho uz plne zuby, tak jsem ho poslal do haje, ze jestli chce nase penize, tak at si pocka. Nas zakaznik, nas pan... tak to bude platit vsude tam, kde jsem zakaznikem. Riksa se urazil a odjel (nebojte, dostal za nas zaplaceno od obchodu, kam nas za provizi dovelz jako kafky k oskubani).
Vysli jsme si na zlatou horu, skoukli chram na jejim upati, pak se zatoulali v krivolakych ulickach podel kanalu, smlsli nejake poulicne grilovane stehynko (udajne kure, ale mozna mnoukalo) ... nasledne jsme dali sanci jeste dalsim dvema cestvnim agenturam, ale vsude nas meli za blbce a nabizeli predrazene zajezdy ... nakonec jsme skoncili na oficialnich turistickych informacich (ministerstva turismu), kde jsme dostali jizdni rady a rozhodli se usporadat si zajezd po svem... uvidime, jak to zitra pujde.
Odpoledne pak navsteva kralovskeho palace a chramu (mel jsem kratasy, tak jsem si musel pujcit dlouhe kalhoty - na fotkach to bude vypadat, jako ze mam pyzamo :) . Bylo to fakt dobry, jen ta architektura neni moc funkcni - tolik ctverecnich metru uplne nevyuzitych :))).
Pak par burgeru v McD (Hamburger tu stoji 10 Kc, zmrzlina 4.50 Kc) a podvecerni siesta v hotelu.
Ted napsat blog, a vyrazime na nakupy. Zitra Plovouci trh, pokud tam trefime :) ...
Stay tuned, more to come...

Konec výuky - sumarizace

Tak tento týden jsem skončil s učením, končím i pobyt v Cyberjaya a od zítřka začínáme cestovat (dnes mi přilétá přítelkyně). Je tedy načase, abych sumarizoval první část pobytu.

Cyberjaya
– docela „díra“. Na to že to má být high-tech supermoderní město tady tomu fakt chybí občanská vybavenost. Jeden krámek s potravinami, 3 restaurace, 5x bazén. Ale žádný pořádný společenský život, žádná kultura – na druhou stranu zase tady je čas přečíst si knížku, dodělat resty na počítači... Za zábavou se musí jezdit do Kuala Lumpur (KL), což je 20 min. rychlodráhou nebo 2 hodiny busem. Nakonec jsem tam objevil pár Čechů, takže jsem měl i kde v KL přespat, ale i tak jsem se tam mockrát nevydal.

Multimedia University of Malaysia
– zajímavá instituce. Velkoryse pojatá, nově postavená, relativně dobrá univerzita (nejlepší soukromá). Trochu moc byrokratická, hodně islámská (pořádají se tu „neoficiální“ přednášky typu: „Islám – svazuje či povznáší duši?“ nebo „Nejčastější výtky Islámu a jak jim čelit“). Islámské hodnoty jsou tu docela prosazovány (Halal food, šaría dress code, ...). Prezident univerzity je vzorný praktikující muslim (věnoval mi výtisk Koránu, ať si ho prý přečtu:), když jsem se na jedné přednášce nechal unést a šířil (na místní poměr radikální) volnomyšlenkářské názory, tak mne pak po hodině jedna studentka decentně upozornila, ať si dám pozor, abych neměl problémy :) ...
Po stránce technického vybavení tu na tom jsou překvapivě dobře, jen mají pomalý internet. Ale aspoň je necenzurovaný (výhoda svobodného okrsku Cyberjaya).

Studenti
Na univerzitě studují Malajci a Malajky (holek je kupodivu o něco víc, prý proto, že Malajci jsou na studium líní), Číňané, Indové a poměrně početná komunita Íránců (k těm se ještě vrátím). Pak ještě Arabáči (převážně Saudi) a pár studentů z Evropy na stipendiu (i jedna holčina z ČR - Lenka). I ve vzdělávání se aplikuje systém kvót, který upřednostňuje Malajce na úkor ostatních.
Jako i v jiných oblastech, i ve vzdělávání zdědili po Britech jejich model – tedy 3-4 roky bakalář a dost. Magistra si dělají až při zaměstnání, pokud vůbec. Teď se tu rozmohl trend "exportních" fakult - britská či americká univerzita zde otevře "overseas" campus, nabere studenty, 3 roky je učí tady a pak je na závěrečný rok vezme na mateřskou univerzitu a dá jim diplom. Snižuje to náklady a zvedá výnosy.

Íránci – je jich tu docela hodně a jsou to asi nejzajímavější minorita tady. A to hned z několika důvodů:
1) Mluví persky (není to arabština), čtou zprava doleva a jsou tady podobně cizinci jako já (odkázáni na angličtinu, takže mluví vesměs přijatelně a bez velkých problémů).
2) Jsou většinou velmi příjemní a společenští. Nejlepší známý (skoro bych řekl kámoš), kterého jsem tu našel, je Íránec. Pohodový, usměvavý, obětavý, relativně vzdělaný, sportovně založený.
3) Neberou islám tak dogmaticky (až na výjimky). Holky z Íránu po příjezdu sem odkládají šátky (doma je mají ze zákona povinné, tady ale rády využívají svobody – tolik ke kecům, že ženské nosí hidžab (šátek) rády a dobrovolně). Iránci také přiznávají, že občas pijí alkohol, pár z nich si dopřálo i vepřové (tedy věci, nad kterými se Malajec křižuje – chci říct půlměsícuje :) ) Ale mají tu docela problém, že je místní zákonodárství nutí žít "cudně" - např. v době Ramadánu je odmítají obsloužit v restauraci (i kdyby chtěli porušit půst, tak prostě nemůžou:), alkohol by jim správně taky neměli prodat. To mi připomíná to, že v Genting Highland je casino (jediné fungující v Malajsii), plné Číňanů a před vstupem stojí vyhazovač a Malajce, Íránce či Araby dovnitř ani nepustí (zakazuje jim to zákon - prostě nesmí hřešiti kdyby chtěli).
4) Jsou nám kulturně bližší než Malajci (vzdělání, tradice, chápání světa).
5) Doma mají tuhou náboženskou diktaturu, která se přenáší i sem. Jsou tu dvě sorty Iránců, co spolu vůbec nemluví – 1) odpůrci režimu (zpravidla v exilu, nebo legálně vycestovaní, co se ale už bojí vrátit) a 2) prorežimní studenti (vyslaní vládou na stipendium). Podle toho se diametrálně liší v tom, co vám o Íránů řeknou. Prorežimní hlásají, jak je to v Iránu príma, všechno OK, všichni happy a všechny stížnosti jsou jen propaganda USA. Emigranti naopak mluví o útlaku, represích, cenzuře, věznění, politických vraždách a tajných agentech (prý tajné službě donáší i spousta místních „prorežimních“ studentů na své kolegy a učitele – takže vzhledem k mé nevymáchané hubě na mne už asi mají tajní v Iránu založenou složku:) ). Mezi emigranty jsem také našel první ateisty, které jsem v Malajsii potkal: 2 iránští kluci v důvěrném rozhovoru označili Korán za snůšku nesmyslů a nástroj politické perzekuce. Zároveň mi ale řekli, že za tenhle názor by je doma zavřeli a že se bojí vrátit domů (jeden z nich tu je už dva roky v kuse, nejezdí domů ani na svátky, ani o prázdninách – prý by mu mohli sebrat pas). Prorežimní studenti naopak veřejně hájí islám, nechávají se vidět jak chodí do mešity a dodržují halal.
Obě skupiny se ale kupodivu shodnou na tom, že nechtějí aby USA v Iránu intervenovaly, protože jim jde jen o ropu a přinese to víc škody než užitku (viz Irák). Jsou děsně hrdí a říkají, že Irán si to musí udělat pořádek doma sám. Mají 3 tisíce let tradici a připadají si jako pupek světa (v tom se taky shodnou).
Když jsem se bavil s lidmi, co v Iránu byli, tak potvrdili, že je to krásná země, ale vládne tam tuhý islámský režim a tajná policie.

Výuka
Jaké bylo učit tady? Zajímavé. Místy mne čekal kulturní šok – to když mi v půlce přednášky začali odcházet na motlitbu (modlí se 5x denně, nezapomínejte). Nebo když jsem učil během Ramadánu ve večerních hodinách, tak se v 7:12 musela udělat pauza, aby si mohli skočit na jídlo, když dokončili půst. Další věc je, že nemají tak dobré vědomostní základy, jako u nás. Spoustu věcí, které jsem předpokládal že vědí ze střední, vůbec netušili (např. Darwin jim nic neříká, o fyzice taky skoro nic nevědí, v Evropě běžné kulturní reference vztahující se k bibli či křesťanství tady jsou také úplně neznámé)
Jinak je to tu ale sen všech učitelů – studenti uznávají autoritu učitele, nehádají se, poslouchají, dělají si poznámky ... zkrátka nezvyk oproti té „divé zběři z českých lavic“. Jen diskuse váznou, hodiny jsou hodně monotónní. Slyšel jsem dokonce dobrou historku o čínských studentech: jeden americký vyučující chtěl podnítit diskusi ... nikdo se nehlásil, nikdo nic neříkal ... tak se před hodinou domluvil s jedním studentem, ať mu na hodině položí otázku. On se fakt zeptal, a učitel nevěděl odpověď – slíbil, že to zjistí a na příští hodině odpoví. Student ale týden nepřišel na hodinu ... pak se objevil a měl doznívající monokl na oku – prý co se stalo? Ale, ostatní studenti si ho podali za to, že zneuctil a urazil profesora :) :) :)
Nebo druhý příklad - místní učitelé jsou absolutně nezvyklí na "odpor" či "záludné dotazy" - jeden si mi stěžoval, že tihle Íránci jsou hrozní, že mu při výuce kladou dotazy:) ... drzouni.
Co se týká píle a pracovitosti, tak to tu studenti mají. Ale zdá se mi, že čínští a indiční studenti jsou jaksi pohotovější než Malajci.
Taky jsem se byl jsem se podívat na pár zkouškách, na obhajobě dvou disertačních prací a na klasifikační komisi. Řekl bych že srovnatelné s námi, možná o trošku lehčí, ale těžko soudit.

Jídlo
Asi nejlepší stránka mého pobytu tady. Malajsie je kulinářským rájem. Potkávají se tu čínská, thajská, indická, indonéská a tradiční malajská kuchyně. Každý si vybere. A za pár korun. Výborná Roti Telur (placka s vajíčkem) stojí cca 5 Kč. Skvělý masitý oběd pořídíte do 30 Kč. Za 50 Kč se přejíte. Podívejte se do mé fotogalerie, tam uvidíte, jak se tady jí...
Věci tady bývají docela ostré, ale dá se říct, že to chcete bez chilli a pak je to dobrý. Já nejvíc jedl asi thajskou stravu (nudle s plody moře), nebo placky. A kuřata. A ryby (velmi levné). Jen je problém tady sehnat šunku :) ...

Přátelé a známí
Za dobu co jsem tady byl jsem si udělal řadu známých. Šéf Knowledge management centra prof. Woods byl skvělý, rozumný a příjemný Angličan. Moc rád jsem ho poznal.

Prezident univerzity – zajímavý týpek – hrával jsem s ním pravidelně badminton, na to že mu bylo skoro 60 fakt válel (porazil jsem ho jen jednou jedinkrát). Jinak ale z univerzity udělal rodinný business - na rektorátu a ve vedoucích funkcích fakult zaměstnal skoro celou svou rozvětvenou malajskou rodinu:).

Hafiz – prezidentův syn – pohodový kluk – 23 let, manželka, dítě... ale i tak jsme párkrát vyrazili na víkend na výlet. Pětiměsičního syna prostě všude tahají s sebou... do džungle nebo zábavního parku. Jeho manželka se velmi podivovala nad evropským konceptem mateřské dovolené. Tady mají 4 týdny, pak zpátky do práce.

Amin – asi nejlepší známý. Iránec. Prorežimní. Na univerzitě pracuje na rektorátu jako šéf „náborového“ centra pro blízký východ. Pravá ruka prezidenta. Když se s ním nebavíte o náboženství, tak je absolutně v pohodě. Jinak je to Sayed - tedy přímý potomek Mohameda - v islámu asi něco docela důležitého - taková jejich aristokracie. Mne to ale moc nebere, že :)...

Fatima - Thajka co konvertovala na Islám. Doteď nechápu proč. Ale jinak v pohodě, usměvavá, pohotová, chytrá holka. Pracuje na rektorátu.

Počasí

V Malajsii nejsou roční období – tady je nonstop vedro. A deštivo. Déšť nemá nějakou pravidelnou periodu, prší kdy se zachce (spíš odpoledne, ale není to pravidlo), ale když začne, tak je to síla. Tropický liják, průtrž mračen. Strouhy na dešťovou vodu jsou tady metr široké a dva metry hluboké! A jednou jsem zažil, že nestačily. Protože nemají roční období, tak ovoce a zelenina dozrávají tak nějak průběžně. I několikrát do roka. Zkrátka ráj na zemi

V noci teplota klesá ke 20 stupňům, takže není potřeba izolace, zateplování či vytápění. Dokonce tady ani nemám teplou sprchu.

Nakupování
Je tu docela levno. Textil i jídlo. Navíc poslední dobou se nakupování stalo volnočasovou aktivitou. Lidé celé víkendy tráví v megaobchodních centrech, protože je tam klimatizace zdarma :).

Sport

Sportu tady moc nedají, výjimkou je badminton (národní sport), fotbal (jsou tady fanoušky anglické Premiere League - polovina národa fandí Manchester United, neuvěřitelné. Pramení to z toho, že historicky se bohatí Malajci vzdělávali na Britských univerzitách a odtam si přinesli fandovství klubu z města kde studovali (Liverpool, Londýn, Manchester, atd.). Na univerzitě dostavěli prvotřídní sportovní zázemí (hřiště, stadion, plavecký bazén, atd ... ale zůstává to téměř nevyužité).

Co dál?
Plány jsou jednoduché - v neděli a pondělí Kuala Lumpur, v pondělí večer letíme do Thajska (Bangkok), pár dní v okolí hlavního města, pak na sever do Chiang Mai, na závěr na jih k Phuketu (tam prý jsou super pláže, ostrovy a potápění), od 25. 12. pak desetidenní kolečko po Malajsii – Malaka, Singapur, východní pobřeží, deštné pralesy, Lankawi, Penang, Cameron Highlands ...

stay tuned, more to come :) ...